1.11.2005 / XX. Oddílové soustředěníPříprava na Mistrovství České republiky se vydařila
Je středa, 26. října, 9 hodin ráno, začátek podzimních prázdnin a naše velká Sonkalácká parta se právě chystá vyrazit na Jubilejní 20. soustředění ve znamení přípravy na MČR. Již po druhé se soustředění koná v jihočeském městečku Borotín, kde se většině Sonkalákům, podle průzkumu, zatím nejvíce líbilo.
Cesta trvala chviličku a tak jsme byli velmi rychle na místě, nanosili jsme své taš
ky a batohy do tělocvičny a začali jsme vykládat zbytek vybavení.
Po vybalování nás čekal ihned trénink, který patřil mezi méně náročnější, takže jsme jej i po vykládání všeho možného hravě zvládli :-).
Po tréninku přišlo na řadu konečně ubytování, pokoje byli velmi prostorné a útulné, včetně koupelny, což bylo velkým plus ;), ale to už jsme měli všichni obrovský hlad, ano je to tak, byl čas k obědu, pro většinu z nás nepostradatelná součást dne :-).
Tentokrát jsme chodili na jídlo do nedaleké hospůdky/restaurace, bylo to netradiční, ale svůj účel to splnilo, nasytili jsme své hladové krčky a odebrali se na pokoje. Po odpoledním (ne)klidu nás čekal druhý trénink, který byl, jako každý trénink, výborné organizován, takže jsme se opravdu nenudili.
No a po tréninku jak jinak, než večeře.
Večerka byla, již tradičně, stanovena na 22:00, s čímž měli, jak již tradičně :-), někteří problémy, takže bylo nutné je potrestat.
Zavedly se tedy večerní tréninky a pro extrémní porušitele večerky i ranní rozcvičky, na kterých nechyběla ani, malými dětmi tolik milovaná, hra na lišku :-).
Z mého pohledu to bylo velmi vydařené soustředění, které se obešlo bez vážnějších zranění a psychických újem. Myslím, že na toto soustředění bude každý vzpomínat jen v dobrém, o čemž svědčilo i těžké loučení s koncem soustřeďka a následným odjezdem domů.
Domů jsme jeli velmi luxusním autobusem, takže pohodlí po tvrdém trénovaní, bylo opravdu velké :-).
Po příjezdu do Prahy, jsme si teprve uvědomili, že je soustřeďko u konce a že nás čeká opět jen denní stereotyp v podobě školy či práce, pro většinu úplně jiná realita :-).
S upřímným pozdravem všem Petr „Peťan“ Kolařík