I pro mě, jakožto adepta na „už“ II.Dan velmi potěšil rozdíl ve výkonech na různé technické stupně, rozdíl např. mezí mojí skupinou a výkonem Martina Zámečníka na IV. Dan byl obrovský. Zvláště jeho výkon při přerážení, kdy se i t-ki staly wirokem byl doopravdy obdivuhodný (viz. Ondrovy fotky a počet desek na např. tw. dolmyo chagi!!). Stejně tak adepti na III.Dan (mezi nimi i náš Pavel Bareš) cvičili velmi velmi kvalitně.
Myslím si, že právě i proto můžou být zkušky dobrou motivací. Mnoho lidí si stále myslí, že černý pásek (= I. Dan) je vrchol a vyšší Dan potřeba není. Potřeba sice není, to souhlasím, ale stále je kam směřovat a co se učit a proto ten kdo kdysi rád a dobrovolně dělal zkoušky z modrého na modročervený pásek, měl by stejně tak usilovat o to, aby dnes mohl absolvovat zkoušky z prvního na druhý Dan (ze druhého na třetí, ze třetího na čtvrtý…atd.).
Proto mi bylo trošku líto, že velká část Sonkaláků po odcvičení Godzillých bratří (Legnerů) odešla. Nejen, že by jejich přítomnost určitě podpořila mě i Pavla Bareše, ale také by shlédli výkony, které by jim snad daly další chuť do cvičení.
Teď několik výtek. Adepti na I. Dan cvičili jistě kvalitně, ale rozdíl mezi nimi byl často veliký (to např. mezi adepty na III. Dan nebylo) a stejně tak byly rozdíly v kvalitě jednotlivých technik i u jednoho cvičence. Můj názor je, že pokud mám ve zkouškovém plánu 5 technik na wirok, tak je mám cvičit tak intenzivně, aby na zkouškách nebyl vidět rozdíl mezi kvalitou např. sonkal yop taerigi a yopchagi nebo bandae dolyo chagi (přiznávám, že i já jsem bandae dolyo chagi napoprvé netrefil, ale beru to jako mojí chybu a ne jako něco, co je normální).
Musím zmínit i skupinu adeptů na II. Dan (které jsem byl členem), myslím, že její výkon byl dost nejistý. Ne snad, že by adepti techniky neuměli, ale jistota a energičnost často předváděnému výkonu chyběla, za což si celá skupina vysloužila kritiku mistra Hwanga.
Na závěr bych zmínil bratry Legnery. Tak jak je znám já si myslím, že se oba připravovali velmi intenzivně a svědomitě, I. Dan si zaslouží. ALE! Překvapil mě rozdíl mezi Petrem a Lukášem. Petr podle mě cvičil mnohem jistěji, přesněji, víc si věřil a to přesto, že připraveni byli stejně kvalitně. Je potřeba si uvědomit, že psychika je to, co hlavně v zátěžových situacích (zkoušky, závody…. reálný konflikt na ulici) rozhoduje o našem výkonu. Jeden trenér (jiného bojového umění, než je Taekwon-do) řekl něco ve smyslu: „Na pytli a lapách už jsem viděl stovky mistrů světa, ale v reálu je jich mnohem méně.“ A právě to dělá psychika. A právě i o tom jsou zásady Taekwon-do, to je vytrvalost a sebeovládání a nezkrotný duch. Nejsou to jen slova, na které se mě kdosi na zkouškách zeptá, aby mi mohl dát další pásek, ale v praxi je to třeba to, že si na matsogi tréninku vyberu i soupeře lepšího než jsem já, ač mě trošku zbije, ale já se něco naučím, že půjdu na exibici nebo závody, ač mám trošku strach a nerad se ukazuju před více lidma. Ono to pomůže a pak se naše výkony na závodech, zkouškách, exibicích nebo ulici (nikomu to nepřeju) můžou blížit tomu, co předvádíme na tréninku.
Za finanční podpory Hlavního města Prahy |
Za finanční podpory Národní sportovní agentury |
Za finanční podpory Městské části Praha 14 |