18.6.2013 / Taekwonďácké hory4 komentáře

Vzpomínka na zimu

Začíná být teplo, už jsem párkrát slyšel klasickou stěžovačnou větu "to je hrozný, to vedro" a mě v hlavě zněla odpověd "A co chceš v létě? Jestli zimu, tak v Grónsku je lidí málo, určitě tě vezmou.".
Tak vás trošku ochladím vzpomínkou na zimu.
Se Štěpánem Procházkou (kamarád Sonkalu z Toi-gye, co k nám chodí sice doplňkově, ale velmi svědomitě, trénovat) jsme už dlouho plánovali (rozuměj tlachali o tom u piva) společné zimní hory aneb lyžovačku. Lákalo mě to, protože Štěpán se na lyžích rád zraňuje prováděním různých skoků a točů a to já rád vidím ostatní trpět. A taky s ním není nuda.
Jednou jsme o tom takhle tlachali po matsogi semináři, ale asi proto, že jsme byli plni endorfinového štěstí, tak se to chytlo a nakonec nás bylo asi deset "určitětakypojedunahory" lidí. Pak už stačilo pomocí asi 200 zpráv na facebooku delegovat povinnosti a mohli jsme jet.
Na fotkách uvidíte tu horskou krásu Rakouska, co se nedá slovy popsat, taky freeridy, kde jsme strávili většinu ježdění, fotku naší skupiny v mlze (typické počasí našeho výletu, ale tkdisti se tamnoty nebojí) i na lanovce, spícího učitele a žáka, čarodějku Verču, která umí z karet postavit Eifellovku se zavřenýma očima a stále se u toho usmívat a v neposlední řadě už legendární Štěpánovu hru s taškou z Mekáče.
Co tímhle článkem chci zase vlastně říct. Jen to, že taekwondo je krásné bojové umění, ale postupem času jsou ty vztahy a zážitky z něho plynoucí minimálně tak krásné.
A třeba se z toho stane hezká tradice.

PS: Díky Štěpánovi za zařízení nezařídítelného, Honzovi za super punkovou dodávku s 8 místy pro 5 lidí, co rychleji, než 130 nejede a přitom tachometr ukazuje 170 (když Honza usne) a všem ostatním (Sonkal, Toi-gye, GBHS, Kosa gym) za super víkend.

Carpe diem.

Svíťa (Martin Svitek, IV. Dan, Sonkal)