29.9.2012 / 18. juniorské, 27. seniorské, 4. veteránské a 2. žákovské Mistrovství Evropy2 komentáře

Vóďův první evropský šampionát a neb jak to viděl

V neděli 13.5. jsme okolo deváté hodiny vyrazili s Jirkou z autobusového nádraží na Florenci do Brna, tam se k nám připojila Kristýna s Martinem Brabencem a Anetou Sequensovou a společně jsme šli na druhé autobusové nádraží, kam pro nás a pro zbytek
reprezentace měl ve 12:30 přijet autobus reprezentace z Českých Budějovic. Před odjezdem z Brna jsme ještě po týmech nakoupili na cestu jídlo a vyrazili jsme směrem do Bulharského hlavního města Sofie.

Cesta byla velmi dlouhá, a tak jsme se každý po svém snažili nějak zabavit. Chvílemi se zdálo, že jízda po dálnicích je nekonečná. Nakonec jsme do Sofie přijeli v pondělí v půl osmé ráno. Na ubytování v hotelu Dedeman Princess jsme nemuseli dlouho čekat, a tak jsme mohli téměř ihned po příjezdu dospávat cestu. Zhruba po tříhodinovém spánku jsme vyrazili společně na oběd. Jídlo bylo ve stylu švédských stolu, takže každý si mohl dát na co měl zrovna chuť. Výběr jídel byl velmi rozmanitý. Nejprve jsem si k obědu na talíř narovnal kolečka okurky, zelí a rajčata, potom jsem si nejčastěji vybíral přílohu mezi hranolkami, rýží a bramborem a jako maso mi nejvíce chutnalo kuřecí maso a vepřové plátky. Na závěr přicházelo vždy to nejlepší – zákusky. Všem nám moc chutnaly. Musím říct, že v tomto hotelu vařili velmi dobře. Jediné co nám vadilo, byli nenajedení hlavně ukrajinští závodníci, kterým slovo fronta nic neříkalo. Proto se nám v žilách nejednou vařila krev. Nemůžu zapomenout na hotelový bazének, ve kterém jsme s Jirkou a dalšími nováčky plnily přijímačky do reprezentace. Ve čtyřčlenných skupinkách jsme předváděli pohybovou sestavičku na suchu a poté ve vodě. Všem se to povedlo a na závěr jsme s Jirkou se seniory hráli ve vodě „oblíbenou hru seniorů“ na babu. Zajímavostí zdejšího bazénu byla nemožnost koupání se bez plavecké čepičky. Jakmile plavčík uviděl někoho bez ní, hned na něho volal a gestikuloval, aby si ji nasadil.

První dva dny bylo více volna, proto jsme celá reprezentace, tuším v úterý, vyrazili prozkoumat okolí našeho hotelu. Z bulharského velkoměsta jsme byli vesměs nemile překvapení. Nepořádek a polorozbořené stavby, spadlá omítka atd. To vše bylo na denním pořádku. Nejvíce nás ovšem překvapilo množství el. drátů, které nám vyseli nad hlavami. Stačilo vyskočit a dotkli bychom se jich. Ve středu během jízdy do haly jsme spatřili pod rozestavěnou dálnicí nějakou tržnici. Nemohli jsme tomu uvěřit, kde jsou lidé schopní prodávat :D. Během jízd na závody jsme viděli, jaké kontrasty toto město má. Na jedné straně polorozbořená zarostlá stavba a hned vedle ní luxusní hotel s upraveným trávníkem. Celkově je Sofie svým způsobem zajímavé město.
Závody žákovských a seniorských kategorií začaly ve středu dopoledne a trvaly pouze do oběda, odpoledne jsme měli volno. Ve volných chvílích jsme měli lehké tréninky, kde se každý připravoval na svoje disciplíny. Ve čtvrtek závody opět trvaly jenom do oběda, kvůli odpolednímu kongresu. Zbývající dny se už závodilo normálně celé dny. Zahajovací ceremoniál začal vystoupením mažoretek a poté postupně přicházeli zástupci zemí s vlajkami a řadili se na plochu. A na závěr ceremoniálu měla sólové vystoupení bulharská zpěvačka se svými pomocníky, kteří byli oblečeni do zajímavých kostýmů. Na ramenech a přes hlavu měli připevněné asi dvoumetrové kužele, které byly zajímavě ozdobeny, a okolo pasu měli zvonce, které mi velmi připomínaly zvonce, které mají krávy na krku. Opravdu stojí za to se na ně podívat na fotkách. Během uši drásajícího hlasitého zpěv tito statní junáci do rytmu poskakovali.
Na ceremoniálu se mi líbilo nastupování zástupců zemí s vlajkami, jinak jsem byl trochu zklamaný.

Jak už jsem psal, závodění se konalo první dva dny v nové a velmi pěkné hale pouze dopoledne, kde se taekwondstistické veřejnosti poprvé představil Jirka v disciplíně tul I. dan., ve které si vedl velmi dobře, a scházelo velmi málo, aby získal cenný kov. Zajímavé bylo, že se tato kategorie jela od středy ráno a skončila až ve čtvrtek v poledne. Nebylo to tím, že by v této kategorii bylo přes 100 závodníků, ale bylo to zaviněnou nepochopitelnou organizací šampionátu. Organizace byla v mnoha ohledech jiná, než na co jsem zvyklý z našich závodů. Některé kategorie stejně jako Jirkova trvaly neuvěřitelně dlouhou dobu. Stejné to bylo i v případě týmových tulů juniorek, které se na svoji disciplínu připravovaly oba dva dny a nakonec šly až v pátek. Takže organizace trochu pokulhávala, jinak prostor tatami byl bedlivě hlídán ochrankou, takže se nikdo kromě závodníků k blízkosti tatami nedostal. Názor na organizaci závodů mám smíšený a tvrdím, že nejlepší organizace závodů je u nás v České republice.

První dva dny byly převážně věnovány sestavám, které mě lehce překvapily. Cvičilo se trochu jinak, než jsem zvyklý. Nejvíce to bylo vidět na závodnících z Ukrajiny, Bulharska a Ruska, jejichž závodníci téměř nepoužívají vlnovku oproti našim. Kromě špatné nebo žádné vlnovky měli ve více případech i špatná pásma u technik a celkově techniky nebyly nejsprávnější. Na druhou stranu měli neuvěřitelnou rychlost a zasekávání technik. Jejich velmi silové provádění tulů mnohé rozhodčí ovlivnilo natolik, že nakonec ve svých kategoriích vyhrávali. Od pátku se závodilo ve sportovním boji, na který jsem se velmi těšil. Nejvíce moji pozornost upoutaly seniorské kategorie -64 kg a -71 kg. Závody v matsogi byly mnohdy velmi emotivně vyhecované. Závodníci byli ze všech stran povzbuzování fanoušky k nejlepším výkonům, které bez pochyb předváděli. Na šampionátu moji pozornost upoutala profesionalita a lehkost, s jakou se ruští a ukrajinští borci prali. Nejvíce se mi líbil jejich pohyb a schopnost efektivně používat otočky, které byly na tomto mistrovství povinností. Bylo vidět, že tito závodníci nepoužívají širokou škálu technik, ale jsou zaměřeni na dvě tři svoje techniky a sílu, kterou své soupeře doslova válcují. Poslední dny byly věnovány přerážecím technikám, speciálním technikám ve výskoku, sebeobraně a týmovému matsogi.

Již jsem zmínil, Jirka si velmi pěkně vedl v disciplíně tul, kde medaili nezískal, ale smutnit nemusel, protože se s juniorským týmem stal mistrem Evropy v týmových sestavách. Poté si Jirka vyzkoušel i utkání v matsogi na evropské scéně, kde přes veliké úsilí prohrál s ukrajinským závodníkem v prvním kole. Kristýna v roli obhájkyně evropského titulu nastoupila na matsogi v kategorii – 64 kg, kde přes pěkný a vysilující výkon skončila na třetím místě. Nakonec Kristýna k této medaili přidala ještě tři za druhá místo v týmových disciplínách tul, matsogi a t-ki. Já jsem se v akci objevil až poslední den, kde jsem s Romanem Havlíčkem, Pepou Jarmou a Zdeněkem Vavruškou závodil ve veteránské sebeobraně, ve které jsme za pěkný herecký výkon získali zlaté medaile.

Naše výprava skončila na čtvrtém místě z celkově 32 států s 16 zlatými, 19 stříbrnými a 21 bronzovými medailemi. Celkově si naši reprezentanti vedli výborně. Medailová umístění našich reprezentantů můžete nalézt na http://taekwondo.cz

Závěr šampionátu byl věnovaný after párty, kde jsme oslavili konec závodů. After párty se konala v místnosti, kam jsme chodili na jídlo. Bylo vidět, že si závěrečnou párty užívají opravdu všichni. Dokonce mezi trsající většinou byli i páni rozhodčí. A v pondělí dopoledne jsme vyrazili nazpátek do naší České kotliny.


Tomáš