6.9.2013 / Letní oddílové soustředění1 komentář

Velké letní sonkalácké soustředění 2013

V pátek 23.8. to vše opět přišlo. Začalo nám soustředění, na které jsme se všichni po roce zase těšili. Po naložení tatami, stojanů, míčů, mečů, vyrážečů a dalšího vybavení jsme lehce po deváté hodině ranní autobusem vyrazili do nám již oblíbených Malých Svatoňovic. Tam se k nám kromě lidi, kteří jeli samostatně, připojil i Radek Kolář, který je trenérem pardubického taekwonda.
Jelikož bylo venku krásně, zpestřili jsme si první souskový trénink čerstvým horským větříkem. Kousek od tělocvičen na betonovém hřišti začal trénink vědomostními hrami a následně si černé pásky rozdělily ostatní cvičence do skupin, ve kterých s nimi procvičovaly prázdninami pozapomenutou techniku. Následně si všechny cvičence vzal na starosti Honza Dvořáček a černí pásci mohli potrénovat i techniky do svých vyšších sestav.

Každé ráno začínalo úžasnou snídaní, na kterou se chodilo mezi 7:45 - 8:15. Kdo pozdě chodil, sám sobě škodil, protože naši malí taekwondisti snědli téměř vše, na co se jenom podívali a to snídaně teprve začala. Po "snídaňovém tornádu" přicházel chudák Vláďa, na kterého zbyly už jenom zbytky džemů ve sklenicích. Snídaně byly opravdu velmi dobré. Kromě Nutely, džemů, medu, másla se šunkou a sýrem jsme měli i vařené párky a palačinky, za které ještě jednou velmi děkujeme našemu snídaňovému bohu Alanovi Charvátovi, který kvůli nám vstával v pět ráno, aby nám udělal na snídani radost.

Dopolední tréninky probíhaly ve veliké tělocvičně, která byla třikrát větší než naše tělocvična na "Čerňáku". Hlavním programem těchto dopoledních tréninků byl nácvik a zdokonalení techniky do sestav. Cvičenci s barevnými pásky byli rozděleni do skupin, které měly na starosti černí pásci. Takže pod svá křídla si skupiny barevných pásků vzali Šnáblík, Kikina, Verča, Humlík, Jana, Vóďa, Radek a Ondra s Vláďou na všechno dohlíželi. Toto rozdělení se mi velmi líbilo, protože každá skupina si mohla cvičit svoje věci a na druhou stranu každý černý pásek jim mohl předat něco jiného.

Na oběd jsme chodili do místní jídelny Středního odborného učiliště. Po pravdě jsem se těšil na všechno kromě jídelny. Nikdy mi v jídelně moc nechutnalo a o to víc jsem byl příjemně překvapen. Na jídlech jsem si nejenom já pochutnal a velmi mě zaujaly i diplomy pro jídelnu od žáků SOU.

Na odpoledních trénincích jsme hlavně procvičovali nácviky do matsogi. Zejména jsme se věnovali pohybu a obratnosti do matsogi, útočným a obranným technikám a kombinacím na lapy a vyrážeče. Na odpoledních trénincích bylo cílem cvičence trochu "vyšťavit" a rozvíjet jejich kondiční schopnosti. Velmi mě potěšilo, že jsem mohl poprvé vést odpolední trénink na soustředění. Je to zajímavý pocit, když celé roky dřete a cvičíte podle trenéra a najednou se to obrátí a trénujete sami.

Večerní tréninky byly do pondělí řízené, ale poté si už každý mohl cvičit přesně to, co potřeboval.

V neděli večer se konala každoroční soutěž v krokovém matsogi, kde jsme měli možnost zhlédnout velmi pěkné výkony. V mladší kategorii vyhrála dvojice Matěj Kábrt a Ondra Faltýn a ve starší kategorii po tuhém boji zvítězilo duo Jirka Huml a Pavel Šnábl. Kluci si vítězství zasloužili už tím, že to brali jako skuteční profesionálové. A nějaké to škrábnutí, nějaká ta boule je opravdu nezastaví. Vždyť ještě ani nezačal trénink sportovního boje a Pavel už měl krásné modro-fialové oko.

Úterní den byl zakončen bezva atmosférou u opékání buřtů za příjemného zpívání trempských písní. O muziku a zpěv se nám staral zejména Honza Dvořáček, kterému ve hraní na kytaru sekundovali Pavel Šnábl a Honzík Brambůrek. Po 22. hodině nastala večerka a všichni šli spát až na ty starší…, protože se připravovala noční bojovka.

Na strašení mladších se podíleli Verča, Kristýna, Pavel Šnábl, Renda, Jirka Faltýn, Alan Charvát, Jirka Huml, Lukáš Veverka, Janča a já. Byla to naše první sonkalácká bojovka, takže jsme všichni byli trochu nervózní z toho, jak to všechno dopadne. Strašidelnou stezkou v noci prošlo 18 dvojic, které jsme se ze všech sil snažili vystrašit a celkem se nám to povedlo. Někdo se bál, někomu se to líbilo a někdo se ani nekoukal. Nemůžu zapomenout na Bertovu hlášku:"Bojovka byla skvělej nápad, jenom kdyby na cestě nebylo tolik kamení". Z mého pohledu jsme s s Jančou na konci strašidelné stezky nejvíce vystrašili Jirku Nováka a Adama Reichela. Vzpomínám si jak Jírka na Adama volal: "Adame, počkej, já nemůžu utíkat". Škoda jenom je, že jsem všechny strašidla neviděl v akci. Velmi by mě zajímalo, jak vám to při strašení slušelo.

Ve středu byl volný, škaradě zatažený den, takže jsme odpočívali na ubytovně a žádný výlet na rozhlednu se nekonal. Na ubytovnách se hrálo Člověče, nezlob se, Bang, "Jungle", Tekken a další. Mimo jiné byla v plném proudu i soutěž v kreslení obrázků s tkd motivem. Odpoledne se konal turnaj v basketbalu tříčlenných družstev. Turnaj vyhráli a o první místo se dělily týmy Vódi a Jirky Faltýna.

Ve čtvrtek na soustředění dorazil Svíťa, který nám svou přítomností dodal ještě více motivace do dalšího cvičení. Druhá půlka soustředění byla věnována zejména sportovnímu boji, který svým trenérským přístupem Svíťa krásně obohatil. Velmi mě štvalo a mrzelo, že jsem se kvůli nedávné operaci klíční kosti nemohl zúčastnit matsogi tréninků v plné míře, jak jsem chtěl. Na druhou stranu jsem si mohl zacvičit to, kde cítím svoje největší slabiny. Během svého cvičení jsem pozoroval jak Svíťa a Ondra v matsogi školí ostatní cvičence. Je pěkný pohled na to, jak naši trenéři makají a snaží se nachytat na švestkách Humlíka, Frantu, Kikinu, Janču, Míru nebo třeba Verču. Druhou polovinu soustředění jsme opět cvičili v menší dobře známé tělocvičně.

Čtvrteční večer měl na programu soutěž v sebeobranných scénách. Letos jsme černí pásci byli v roli fanoušků a vystoupení různých týmů se nám moc líbilo. Nakonec vyhrál tým Nely Morkovcové a jejich sebeobrana v metru, která byla velmi trefná. "Vy nemáte lístky? Vy uličníci". A už ty dva výtečníky Nela chytla za uši a odvádí je z metra. Z publika zaznělo, že by se příští rok mohli scénék zúčastnit i trenéři. Hmm, budu se těšit na trenérskou sebeobranu.

Pomalu a jistě se blíží konec soustředění a s ním i závěrečné přezkoušení a zkoušky samotné. Tedy od druhé půlky soustředění se mladí cvičenci připravovali na svoji velkou taekwondo zkoušku. Na večeřeních trénincích jim zejména Ondra Vrábel velmi pomáhal a radil, co opravit a zlepšit, aby se jejich sen mohl stát skutečností. Velkou výhodou bylo se nechat natočit na kameru a pak shlédnout svůj výkon na televizi. Všichni účastníci zkoušek zkoušky splnili a já jim ještě jednou velmi gratuluji.

Poslední odpolední trénink trval jenom hodinu, ale i tak ho Svíťa dokázal zaplnit na maximum a předat maximum lidem z oblasti boje na zemi. Potom jsme naložili všechny věci na vlek a spěchali si sbalit. Autobus pro nás přijel před pátou hodinou, ale bohužel už neodjel. Mel nějakou poruchu, takže jsme na další autobus čekali přes hodinu a půl a do Prahy jsme přijeli okolo deváté hodiny večerní.

Na závěr bych chtěl všem velmi poděkovat za skvělou atmosféru během soustředění, která s vámi byla. Nemůžu zapomenout na skvělé dva večery v místní restauraci Salamandr, na nezapomenutelné bitvy v Člověče, nezlob se, na úžasnou bojovku , na souboje s "meči", na perfektní snídaně (i s palačinkami), na Ondru, jak nám s Jančou léčil krk úžasně hnusným sprejem, na odpolední chvilky v Trutnově u čaje se slivovičkou a na další skvělé okamžiky. Velkou oporou pro mě byla moje Janička, se kterou mi soustředění připadalo jako úžasná dovolená.

Tomáš - Vóďa