26.12.2019 / SLO Open 2019

Tučňák nám výlet nezkazil

V posledních letech se stalo pravidlem, že vyrážíme závodit do Slovinska. V minulých letech jsme několikrát zavítali do hlavního města na Ljubljana Open, letos jsme se stejně jako vloni rozhodli vyzkoušet kvalitněji obsazený A class Slovenia Open, který se tentokrát konal v městečku Zreče.
V pátek 15.11.2019 jsme v devět hodin ráno vyrazili z tradičního místa „u spořky“ třemi vozy, celkem třináct závodníků a tři řidiči. Blikající kontrolka poruchy žhavení v mém autě mě lehce znepokojovala a auto téměř bez výkonu mě utvrdilo v tom, že něco není v pořádku. Naštěstí jsme stavěli na první wc pauzu hned na nejbližší čerpací stanici a Tomiho odborný pohled do útrob motoru odhalil nedávnou přítomnost „tučňáka“ v mém voze. Naštěstí má Tomi známé v blízkéch servisu Škody a překousanou hadičku od turba během pár chvil na parkovišti zkušeně vyměnil a mohli jsme pokračovat.

Na poslední zastávce v ČR v mém rodném městě jsme dotankovali auta a nakoupili zásoby na cestu a na večeři. Jelikož většina závodníků měla svou váhu na hraně, tak jsme cestou nestavěli u žádného fastfoodu a jídlo jsme nechali až po vážení. Nutno říci, že po cestě vlastně už žádný fastfood ani nebyl.

Po skoro deseti hodinách cesty jsme se zaregistrovali, všichni navážili to co potřebovali a mohli se jet ubytovat a najíst.

V sobotu ráno se začalo závodit. Na programu byly kategorie juniorů, seniorů a veteránů. Na poměry, které ve Slovinsku pamatujeme, probíhaly jednotlivé kategorie rychle a plynule. Díky možnosti druhého startu ve vyšší věkové kategorii se dostali na řadu i naši 4 žáci a žákyně, kteří ve svých juniorských kategoriích posbírali nejlepší výsledky, jakých se dalo dosáhnout. V tulech jsme vyhráli téměř věe, co se dalo. V matsogi byly některé kategorie velmi kvalitně obsazeny a některé zápasy jsme museli i kvůli zranění předčasně vzdát. Ondráš musel vzdát téměř vyhraný zápas s pozdějším vítězem celé kategorie a Jirka Novák také nemohl dokončit svůj zápas kvůli zraněným žebrům. Já osobně jsem se nejvíce těšil na rodinný souboj v tulech, který umožnily dvojité starty, ale nakonec jsem oba skončili dříve, než jsme na sebe v pavouku narazili.

Na konci dne jsme převzali pohár pro nejlepšího veterána a jen o vlásek a díky podivnému výpočtu nám unikl pohár pro nejlepšího mladšího juniora. Také jsme drželi průběžné první místo v pořadí zúčastněných škol, kde jsme dokázali překonat i výpravu české státní reprezentace, která vyslala do Slovinska tým juniorů a seniorů.

Na místní poměry skončila sobotní část překvapivě brzy a po sedmé hodině jsme již byli na hotelu. V restauraci jsme si dali pizzu, chvíli jsme poseděli a potom jsme se rozutekli na pokoje. Na našem pokoji jsme zjistili, že kromě toho, že je Tomi automechanik, je taky slušný instalatér a tak večení sprchování neprovázela potopa v celé koupelně jako o den dříve.

V neděli pak byla na pořadu soutěž žáků. Našim čtyřem želízkům v ohni se v tulech příliš nedařilo a nakonec se umístila jenom Barča na třetím místě mezi zelenými pásky. Píďalky si odbyly svojí premiéru ve sportovním boji, kde sice vypadly obě hned v prvním zápase, ale za svojí statečnost se do ringu vůbec postavit a odbojovat to mají můj veliký obdiv. Nakonec jsme díky malému počtu závodníků v žákovské kategorii neudrželi celkové prvenství a skončili na druhém místě.

V neděli kolem oběda jsme vyrazili zpět. Po přechodu hranic s Rakouskem nás potkal problém se záplavami okolo města Lavamund a museli jsme absolvovat horskou objížďku po serpentinách kolem jezera Stausee. Kousek za hranicemi jsme se stavěli tradičně v „Mekáči“ na zdravý oběd. Celé Rakousko jsme pak projeli na jeden zátah a na tankování jsme stavěli až před Českými Budějovicemi.

Do Prahy jsme dorazili kolem osmé hodiny večer a po krátké okružní jízdě obchodní zónou v Čestlicích jsme dorazili zpět ke „spořce“ na Čerňáku.