14.4.2008 / Mistrovství Čech žáků, juniorů a seniorů

Třetí místo v pořadí oddílů

Jak je naším dobrým zvykem, i letos jsme se zúčastnili Mistrovství Čech v našem oblíbeném bojovém umění. Z Prahy jsme vyrazili v pátek odpoledne (někteří dříve, jiní později). Registrace ke spokojenosti nás všech proběhla hladčeji než obvykle. Nemuseli jsme totiž vůbec čekat a rovnou jsme byli odbaveni. A to doslova. Někteří odevzdali veškeré oblečení a i jiný materiál. Ti co měli objednanou večeři, se ochotně zhostili jejího zlikvidování. Taky je třeba pochválit Mílu Fulmeků, který si vzal zásady Taekwon-da k srdci – obzvláště ty, co se týkají sebeovládání a nezkrotného ducha – a podělil nás svojí bábovkou, za což mu tímto děkujeme. Trenéři nám pak ukázali náš brloh – jak jinak než na intru. Když se ubytujeme jinde, často se pak stává, že někteří jedinci si spletou cestu a stejně se na internát pak dobývají. No, ale těmto komplikacím jsme se tedy vyhnuli a tak nikdo nemusel nocovat ve škarpě u silnice a všichni byli sobotního rána zavčas nastoupeni na tatami.

A bylo to krásné ráno. Nejeden cítil, jak se mu svírají útroby. A pak už jsme to rozjeli. K
do neviděl, neuvěří. Každopádně jsme shlédli snůšku moc pěkných tulů. Faktem je, že jsem viděl i duel, kdy cvičili dva červení pásci a jeden zkazil tuly dva a druhý tři (takže jeho soupeř o prsa vyhrál) – nemá se jmenovat, tak aspoň prozradím, že ze Sonkalu nebyli. Leč takovéto excesy byly naštěstí jen výjimkou. Ostatně mrkněte na výsledkovou listinu. V matsogi proběhlo pár hezkých zápasů – co pár, myslím, že obecně lidi dost poslouchali své gauče (nebo si to pletu s tou pohovkou?) a podle toho to také vypadalo. Moc se mi líbilo naeryo od Mončy (i když jenom z doslechu). Ká-Óček zas tak moc nepadlo, i když jedno vypadalo docela nebezpečně (Sonkalu se to vyhnulo zcela), naštěstí to nebylo nic zlomeného nebo natrženého. I toto je nemalý úspěch. Speciální techniky a wirok se alespoň v případě seniorů – ale myslím, že většinou i obecně – konaly ještě před matsogi, což mělo svá pozitiva i negativa. Člověk sice není rozehřátý, ale na druhou stranu je ještě celkem v celku, což se může hodit. Tyhle závody se vyznačovaly také tím, že valná část reprezentace se nedostavila. Někdo říkal, že ze strachu odjeli až na Slovinsko – no považte sami... Ale třeba Honza Mraček se nakonec objevil na týmové maso. Tak dlouho se chodí se džbánkem pro tekutiny...– však on ho dřív nebo později někdo z toho pomyslného panteonu sesadí. Tentokrát se tak ale nestalo.

Ze závodů máme spoustu fotek, které vám snad připomenou, o co, že tam go – teda jako spíš went, šlo. Při závěrečném nástupu jsem se dozvěděli, že zase budeme mít do čeho dávat zmrzlinu. Oceněnými byli Kiki Štěpánková, Monika Junová a Tom Kouzelník Vodička. Tom za juniory a u dámy se věk neříká... . Do tohoto vyhodnocení se nepočítaly medaile, které jednotlivci obdrželi v takových těch poloprázdných kategoriích, kde třeba prohrajete první zápas a máte z toho druhé, ne-li první místo. Za tuhle změnu oproti dřívějšku bych udělil malé, leč nikoliv bezvýznamné, plus. A zcela nakonec se sluší připomenout, že byl oceněn taky celý Sonkal (který je tu už deset let) a to pěkným třetím místem co do pořadí škol. Je to opravdu krásné vysvědčení, ale doufáme, že to, milý Sonkálku, do příště ještě trochu vylepšíš.

Tak to bylo asi tak to hlavní – samozřejmě že nejdůležitější je osobní pocit každýho kamaráda, co tam byl, ale to se sem těžko píše, že jo... a ukončení soutěže už ve tři není zas tak důležité. A že jsme se pak stavili na farmě u strýčka Donalda a spáchali tam hroznou žranici je snad každému jasné.

Lukáš Legner