27.2.2018 / Seminář Taekkyon a Hopae soolStřípky kořenů taekwonda
Minulý víkend jsem měl možnost být na části velmi zajímavého semináře. Protože jsem si ho vážně užil, tak se o pár pocitů a zážitků chci podělit.
Martin Zámečník (VII. Dan) pozval do ČR velmistra Do Ki Hyun a jeho žáka mistra Hwang In Mu z Jižní Koreje. Zúčastnil jsem se poloviny semináře a tak jsem měl možnost 2 a půl hodiny cvičit Yetbeop taekkyon a další dvě a půl hodiny Hopae sool.
Yet beop taekkyon jsou tradiční techniky taekkyonu vyvinuté k praktické sebeobraně bez závodního použití. Chronicky se opakuje, že zakladatel taekwonda cvičil taekkyon, ale je vážně zajímavá zkušenost si ho zacvičit. Ani jednou jsme nepoužili pěst. Dva základní údery byly jakoby obrácená facka hřbetem ruky a pak varianta sonkaldungu, jenže předloktím. Oproti našemu zvyku jsme nesměli používat boky do rotace, jen pohyb váhy těla dolů a dopředu a stejně tak úderová plochá směřovala dopředně skrz soupeře – a bylo překvapivé, jaké to byly bomby. Velmistr Do opakovaně komentoval svého žáka Hwanga, že už je silnější, než on. Bylo zajímavé jeho sílu na sobě procítit, protože postavou byl myslím kolem 70 kilo a přitom byla cítit síla velmi dobrého devadesátikilového chlapa. Měl jsem podobný pocit, jako když na mě před pár lety kopal Hwang Su Il. Následování principů a teorie bojových umění spojené s vydatným tréninkem tady ukazuje svoje ovoce.
Součástí první tréninkové sestavy byl i jednoduchý klinč a agresivní „dodělání“ soupeře. Něco co, podle mě, do i převážně úderového stylu patří. Zvláště tradiční pohyb taekkyonu ve směru dolů mě přivedl k myšlence, že možná to byl důvod proč Generál Choi přidal do taekwonda vlnovku. Je to jen moje domněnka podložená pocitem při cvičení „pružení“ v základním postoji a z toho plynoucího pocitu síly a stability v nohách. Možná by se některé nácviky taekkyonu hodily pro lepší pochopení vlnovky taekwondistů, protože často vidím, že se houpeme, protože se máme houpat a ne pro to, abychom dostali do techniky víc síly.
Hopae sool je korejské bojové umění s hopae, což je dřevěný identifikační průkaz připevněný na provaze, který musel každý Korejec vlastnit (viz fotky). My jsme cvičili s gumovou variantou (za což jsem rád, protože díky tomu moje na zbraně netrénované tělo stále žije). Tahle část semináře pro mě byla balzám na duši. Nikdy jsem necvičil se zbraněmi pod vedením. Taekwondo cvičím skoro dvacet let a samozřejmě ho neumím plně, přes to můj trénink je převážně opakování a dostávání se víc a víc do hloubky. Tady jsem byl na chvíli zase začátečník, který se mlátil hopae do hlavy, loktů, zad i ještě mnohem mnohem citlivějších míst. Od té doby si s hopae cvičím každý den malou chvilku a dává mi to v tréninku pocit takového svěžího záměru. Ve dvojici jsem cvičil s Luďkem Kastnerem, žákem mistra Lee Youn Jae. Luděk je nadšenec do zbraní a bylo hezké cítit, jak pro mě bylo snadné se adaptovat na trochu jiné principy taekkyonu a mohl jsem mu něco málo poradit a naopak jak pro Luďka byla adaptace na hopae snadná a trpělivě pomáhal mně s tím, abych se nedestruoval :o)
Zakončím článek jedním jednoduchým moudrem velmistra Do. Prý když se ho ptají, proč cvičí bojová umění, tak odpovídá – protože mě to dělá veselým a šťastným („because it makes me happy“ zní líp). Tak vám přeju, aby i tohle byl váš plán hry. Sebeobrana se hodí, naštěstí v našich končinách, při dobré prevenci, téměř není třeba. Úspěchy na zkouškách a závodech potěší, ale rychle vyšumí a je těžké je pořád opakovat. Ale když člověka cvičení i po několika desítkách let baví a má při něm jiskru v oku jako velmistr Do, tak to je neporazitelná strategie ;o)
Mgr. Martin Svitek, V. Dan, Sonkal Praha
Nábor do našich skupin probíhá po celý rok, jak pro děti a mládež, tak dospělé. Učíme bojové umění Taekwon-do v jeho moderní formě - pro sport, sebeobranu, kondici i rozvoj osobnosti.
Informace k náboru zde