21.1.2012 / Skotská mise18 komentářů

Pozdrav z Glasgow – první trénink pod UKTA

Jak někteří z vás možná vědí, odjel jsem studovat na půl roku do Glasgow a již před odjezdem jsem byl rozhodnutý, že tu chci trénovat Taekwon-do. První dny tady byly celkem obtížné, musel jsem zařídit věci ve škole, nakoupit potřebné věci. Glasgow se
mi ze začátku nelíbilo, je to celkem hnusný město, maj tu bordel, hromadná doprava nepochopitelná… Ale na to si člověk po pár dnech zvykne. Navíc když člověk začne město procházet, tak najde pár hezkých míst. Měl jsem zjištěné 2 tělocvičny, kde se TKD trénuje, v obou jsem se byl zeptat, kdy jsou tréninky. V jedné, kterou mam asi 5 minut od místa, kde bydlim, jsou tréninky ve středu a pátek večer a speciální trénink v sobotu, v té druhé je jen jeden trénink, a to ve čtvrtek večer. Navíc je to daleko. Takže jsem jako první zkusil tu první zmíňenou. Vedoucím instruktorem je zde Mr. Chalmers, 5. dan. A protože jsem měl včera večer čas, sbalil jsem si dobok a část chráničů, kterou jsem si s sebou přivezl, a vyrazil se zeptat, zda si můžu zacvičit.


Po příchodu do tělocvičny mi bylo sděleno, že tam instruktor ještě není a že mám počkat. Za chvíli se objevily nějaké děti v doboku, po nich přišly 2 černé pásky. Šel jsem se jich zeptat, jestli je jeden z nich instruktor, načež mi odpověděl pán se 3. danem, Mr. MacGowan myslím, že dnešní trénink vede on. Po vzájemném představení mi ukázal, kde je šatna, tak jsem se převlékl a odešel do tělocvičny. Mezitím dorazili další taekwondisti, různé věkové kategorie, různé pásky. Trenér mě představil všem černým páskům, všichni vypadali velice mile, hned se zajímali, odkud jsem, co tu dělám a podobně. Nemohl jsem si také nevšimnout malých dětí, které se na mě koukaly a šuškaly si :-). Nejvíce mě ale překvapilo, že někteří lidé tu byli velice staří, třeba kolem 60 let. Před nástupem pověsili skotskou vlajku, taekwondo vlajku, přinesli lapy a „oldschoolové“ wirokové stojany. Během nástupu všichni odříkali slib a zásady taekwondo, já jen přiblble stál, chvíli mlčel, chvíli mumlal, ani jedno nebylo ideální :-D. Musím se to dopříště naučit. Trenér dále zdůrazňoval, že je důležité oslovovat černé pásky titulem Sir/Madam, takže když jsem se poté zdravil s jedním postarším pánem se zeleným pásekem, řikal mi Sir.


Rozcvičku jsme začali rovnou bez zahřátí, což vůbec nevadilo, protože v tu chvíli byla tělocvična neskutečně přetopená, takže jsem byl rudej, aniž bych cvičil. Rozcvička byla taková normální, podobnej styl, jako dělá třeba Svíťa. Nemohl jsem si ale nevšimnout, že trenér je neskutečně protaženej. Po rozcvičce jsme si vzali lapy a udělali dvojice. Chvíli jsem byl ve dvojici s nějakým pánem se 2. danem, který by mohl být klidně můj děda a začali jsme techniky jako twimyo apchagi, tak jsem dal lapu tak na pásek, on jí zvednul na prsa a začal kopat. Je pravda, že to kopl málokrát, ale překvapil mě. Po chvíli odešel trénovat nízké pásky a já šel do dvojice s nějakou slečnou/mladou paní rovněž s 2. danem. Během kopání na lapu jsem se mimo jiné dověděl, že tomu trenérovi je 53, to se mi taky nechtělo věřit. Na lapu jsme šli i různé neobvyklé techniky jako son palkup naeryo tulgi, dung joomuk naeryo taerigi a gokengi chagi (teď dělam chytrýho, ale včera mi to řek Ondra). Také jsme během tréninku zacvičili pár vyšších tulů, trenér mě pochválil, že cvičím pěkně a opravil mi nějaké hlavní chyby – byly to ale věci, které v posledních letech Velmistr Hwang na seminářích opravoval jinak (třeba poskok při dollyo chagi v Ge-baeku). Asi to do Británie ještě nedorazilo :-). Na konec tréninku jsme ještě projeli základní techniky.


Po tréninku jsem trenérovi poděkoval, rozloučil se a příště se snad domluvím s Mr. Chalmersem, že bych mohl chodit pravidelně. Doufám jen, že oddílové příspěvky budou v přijatelných mezích.