19.9.2013 / Trenérské setkání na Lipně

Povedené setkání trenéru na Jihu

Měsíc září se pomalu přehoupl do své druhé poloviny, když se u Lipna konalo trenérské setkání. Účastníci z většiny českých oddílů na akci dorazili v průběhu pátečního odpoledne.
První trénink s velmistrem Hwangem celé setkání uvedl. Z
opakovali jsme především základní techniky, tuly a zkoušeli jsme si také jejich aplikace. Tento trénink byl, jak se říká „pro zahřátí“. Vzápětí nastoupili v rolích trenérů Honzové Mraček a Klaška, kteří společně vedli cyklus zaměřený na matsogi. Oba reprezentační trenéři vzali své role velmi vážně. To pro nás cvičící znamenalo dvouhodinový maraton kombinací a technik, které byly proloženy posilováním snad úplně všeho (ruce, nohy, břicho). Kluci nám zároveň (v těch vzácných chvílích oddechu) ukazovali triky, jak kterou techniku trénovat, a nebáli se ani odpovídat na vtíravé dotazy.
Sportovním bojem však páteční program ani zdaleka nekončil. Po bohaté večeři byla na programu beseda s trenéry reprezentace, která posléze přerostla ve všeobecnou diskuzi o metodách a formách tréninků. Nakonec vytáhl Luboš kytaru, velešínští bardi se k němu přidali a přátelská atmosféra pokračovala s písní na rtech do pozdních nočních hodin.
Dvouhodinovým tréninkem s velmistrem Hwangem začal druhý den setkání. Trénink byl zaměřen na tuly (10. – 1. kup) a důraz byl kladen hlavně na pomalé techniky jako Nachuo so sonbadak noollo makgi či moa so kiokja jirugi, díky kterým jsme si procvičili nejen samotnou techniku, ale také více zapojili svalovou soustavu. Oříšek však nastal při Hwa-Rang tulu, kde největší vášně vyvolala přípravná technika na yop chagi. O tom, na jaké noze je váha a která je v technice pokrčená, se vedly diskuze ještě při večerním programu. Tím jsme úspěšně zdolali sobotní dopoledne.
Odpoledne začalo přednáškou velmistra Hwanga zaměřenou především na trenérské funkce
a povinnosti. Dále pak na rozdělení trenérských tříd, správné oslovování (asistentů, instruktorů, mistrů) nebo simulaci zkoušek na 5. kup. Mimo jiné jsme měli možnost slyšet Taekwon-do hymnu v originále.
Zde předávám slovo Martinovi… s přáním, aby se trenérská setkání konala častěji, protože vždy půjde o podnětné a inspirující akce, které obohatí všechny zúčastněné! Děkuji organizátorům za krásné prostředí i program.
Lenka Žalmanová, 1. kup, Narama Plzeň



Druhý zářijový víkend se blízko Lipna konalo setkání trenérů se záměrem potkat se, zacvičit si spolu, a rozšířit si obzory. Já jsem kvůli svatbě jednoho z nejlepších kamarádů (kterého znám taky díky taekwondu) dorazil až po sobotním obědě. Velmistr Hwang právě dokončoval přednášku obecně o teorii taekwonda, která je popsána v prvních kapitolách Encyklopedie. Rád jsem viděl jedny z nejseniornějších taekwondistů, co máme, z oddílů jako je Silla, Velešín, Toi-gye, Nomo, Namu, Třeboň, Karviná, Velešín a další.
Hned poté se vedení tréninku ujali Honzové Mraček a Klaška, trenéři repre a pro mě ti z top trenérů sportovních aspektů taekwonda, které máme a od kterých se můžeme pravidelně učit. Stihl jsem jen jeden trénink, nemá smysl do detailu ho popisovat, ale co musím vyzdvihnout je smysluplnost každého cvičení, kterým nám Honzové mučili svaly, hlavy i plíce. Vždy se současně učili oba ve dvojici, pracovalo se v jednom okamžiku na pohybu, technice, kondici, časování. Doufám, že se toto stane brzy standartem ve sportovním tréninku (a jistě v mnoha oddílech už je) v českém taekwondu, protože doba pasivního držení lap a bezduchého dření se snad už skončila. Kluci měli radost, že někteří tréneři (i staršího data výroby) makali na sto procent bez výmluv. Jen Milan Prokeš už cvičit nechtěl, tak si vymyslel, že jsem ho kolenem nakopl do žeber (klasická sportovní technika) a sípal vleže. Protože spravedlnost musí být, tak já mám zase z dalšího kola horní ret, jak kdyby mě píchla včela (a přitom mě píchlo severomoravské bandae, příště si ty chrániče na zuby nezapomenu).
Protože odpočívat budeme až v hrobě, tak se všichni rychle převlékli, a slovo jsem dostal já. Mluvil jsem o fyziologii dechu (co je pro naše těla přirozené, jak to použít v tréninku a hlavně, co necvičit, abychom se nerozbíjeli). Není na místě, abych hodnotil svůj výkon. Upřímně musím říct, že jsem se bavil, a že bych pokračoval klidně další hodiny, protože všichni projevovali zájem, i ti, kteří byli technicky, páskově i sportovním výkonem nade mnou už v dobách, kdy jsem si poprvé oblékl tobok. Před večeří byla ještě snad hodina času, tak Jana Hoňková mluvila o osobnostní typologii v tréninku dětí. Upřímně se přiznám, že jsem očekával opakování už mnohokrát vyřčeného a hromadu nudné teorie, a musím uznat, že opak byl pravdou. Vážně jsme se bavili, něco dozvěděli a myslím, že takové znalosti jsou další věcí, která učitelům (nejen) taekwonda často chybí. Také si každý prošel testem osobnosti (aneb jakým zvířátkem je tvoje osobnost), který vážně fungoval. Některým skoro narostla žraločí ploutev.
I večer se vydařil, po jó dobré večeři vytáhli plzeňáci kytary, velešínští i housle a harmoniky, a hrálo se a zpívalo. Někteří navštívili diskotéku obleženou zumbistkami (a zumbovali), povídalo se, no a někteří vydrželi až do brzkého rána, a zakončili setkání studenou koupelí (viz "způsoby posilování disciplíny při budování morální kultury" v Encyklopedii) v Lipně.
Ráno už nás čekal jen jeden trénink s Mistrem, v tulech jsme došli bohužel jen do Juche (ale protože nakonec nebylo setkání jen pro III. Dany a vyšší, tak to je logické) a pak se Mistr na vyžádání věnoval sebeobraně (Hanka Císařová ukázala, že jí nemá cenu přepadávat a Aleš Vyzral zase, že na všechny páky vyzraje), boji na zemi a bal matsogi. Protože zvláště boj na zemi (a také židli) byl pro většinu nové nebo skoro nové téma, tak se všichni velmi bavili a aspoň lidi v mém okolí mrzelo, že jsme se tomuto tématu nevěnovali více do hloubky. Napadá mě, že na příštím setkání by téma hosinsoolu a různých praktických nácviků a drilů mohl vést někdo ze zkušených trenérů, kterých máme ve svazu hromadu, že nemusíme všechno nechávat alibisticky jen na Mistrovi.
Dobrý oběd, upřímně vřelé loučení a odjezd domů. Lidi vypadali, že by ještě pár dni pobyli.

Věřím a doufám, že trenérský víkend nebyla ojedinělá akce, a že se bude pravidelně opakovat. Jistě bude výzvou v programu pokračovat dál, obměňovat ho a neusnout na vavřínech. Myslím, že takové akce by měli odměňovat náplní nejen ty, co přijeli poprvé, ale hlavně ty, co různé kempy, semináře a školení objíždějí už dlouhé roky. Trenérský víkend ukázal, že věta "stále se je, co učit" nemusí být jen prázdné klišé. Děkuji Milanu Prokešovi a velešínské škole za výbornou organizaci akce a věřím, že příště to bude akce svazová. Svazovou původně být měla, ale zřejmě nedopatřením v komunikaci nakonec nebyla. Věřím, že se povolaní v duchu první zásady taekwonda příště domluví dříve, a že řadoví taekwondisté jako já příště z trenérského víkendu vytěží ještě víc (na svazové akci bude ještě více těch nejzkušenějších a nebude kolidovat s jinými akcemi).

Na viděnou.

Martin Svitek, IV. Dan, Sonkal Praha