26.11.2013 / Pavel Loupal, 1977-2013

Nezdolný duch

Zde leží 300 těch, kteří splnili svou povinnost. To je klasický citát a ukázka nezdolného ducha v Encyklopedii Taekwon-Do ITF. Pro mne osobně se příkladem nezdolného ducha stal Pavel Loupal, který mnoho let velmi srdnatě bojoval se zákeřným onemocněním.
Pavel začal svoji taekwondistickou cestu v roce 1992 v rodné Třebíči, aby po několikaleté pauze pokračoval v roce 2002 v pražském Sonkalu. V průběhu studia na střední i vysoké škole se Pavel věnoval poznávání naši zeměkoule. Během svých toulek poznal mnoho zemí a rozdílných kultur, o kterých nám s nadšením vyprávěl. V roce 2006 se vydal na dlouhou cestu kolem světa, která jej zavedla na africký, asijský a americký kontinent. Jedna z Pavlových historek byla i sympaticky taekwondistická. Při pobytu v Sýrii navštívil místní tělocvičnu taekwonda a s místním trenérem diskutovali o technikách. V rámci sporu trenér vytáhl mobilní telefon, na kterém měl videa s tuly. Video vyvolalo velký úsměv na Pavlově tváři, protože pocházelo z našich www stránek, pouze mělo odstraněný závěrečný titulek, který byl nahrazen logem klubu :-)

Naneštěstí se několik týdnů před koncem více než roční cesty začalo projevovat závažné onemocnění, jež bylo důvodem zkrácení pobytu na jihoamerickém kontinentu a urychleném transportu do České republiky.

Bohužel prognózy lékařů nebyly vůbec příznivé, ale Pavel se osudu vzepřel jako opravdový nezdolný bojovník. Tak jako celý život bojoval proti stereotypům a zažitým dogmatům, i v tomto případě odmítl statistiku a překonal ji více než desetinásobně. Obrovskou vzpruhou pro něho bylo získání vytouženého I. Danu v dubnu 2009 a následná gratulace Mistra Hwanga.

V následujících letech Pavel zajišťoval chod svazového serveru a svými znalostmi přispěl k mnoha vylepšením a zavedením standardů v jeho provozu. V roce 2011 navštívil spolu s českou reprezentací KLDR a mohl tak zkompletovat objevování korejského poloostrova, kolébku taekwonda, které započal v roce 2006.

Bohužel v loňském roce se opětovně projevily příznaky vážného onemocnění a na novo začal boj s osudem. Přes veškeré Pavlovo úsilí, podporu rodiny, přátel a um současné medicíny svůj boj 19. listopadu 2013 prohrál.

Na Pavla se skvěle hodí upravený citát Jana Wericha o Bernardu Shawovi, který si vypůjčím:
„Pavel Loupal byl živ 35 let. Byl to krátký anebo dlouhý život ? Krátkej život, protože Pavel tady moh bejt ještě dvěstěpadesát let, protože pořád měl co říct. ... Takhle je to. ... Zatím co v této chvíli po celém glóbusu je roztroušeno já nevím kolik třicetiletých, který tady už čtyřistapadesát let nemuseli bejt.“

Pavle, budou mi chybět naše diskuse o technice. Teď se můžeš učit tam „nahoře“ od pana Generála.

Poslední rozloučení s Pavlem proběhne ve středu 27. listopadu 2013 ve 12.00 hodin v obřadní síni Nového hřbitova v Třebíči.

Fotografie z cest najdete na Pavlových stránkách http://www.loupal.net/