22.10.2017 / Kickboxový turnaj - Czech Open2 komentáře

Na zkušenou na turnaji kickboxu - Czech Open 2017 ČSFU

Jirka Novák a Bert Kindl mě před časem oslovili, jestli bychom si jako oddíl někdy mohli zkusit závody v kickboxu. Načerpat zase nové inspirace a zkušenosti. Po domluvě s ostatními instruktory a zjištění, která akce by za to stála jsme zjistili, že se neumíme klonovat a že těch našich aktivit je hodně. A tak to trvalo víc než rok, než jsme aspoň trochu vhodnou akci našli.
Tuto sobotu jsme se zúčastnili mezinárodní soutěže Czech Open 2017 ČSFU v polokontaktních disciplínách (polokontaktních asi tak, jako v našem matsogi končíme techniku 2cm od soupeře). Sedm statečných (Pavel Šnábl, Honza Dvořáček, Jana Kovářová, Terka Žilinská, Bert Kindl, Léňa Hrstková a Egor Popov - všechno dobří bijci) jich nakonec bylo, kteří si šli vyzkoušet disciplíny point fighting (na první bod) a lightcontact (jako naše matsogi s povolenými údery kolik to dá a velmi penalizovaným opuštěním tatami - vzhledem k našim pravidlům velmi problematické věci, které jde říct, ale nejde je hned v mozku přepnout).

Dali jsme si na začátek nechtěně dost velké sousto - kickboxeři mají za necelý měsíc MS a tak přijeli reprezentace Rakouska, Maďarska, Rumunska, Rusové v top formě.... Závodníků bylo přes 750, startů celkem přes 1000!
Nejen pro závodníky, ale i pro mě jakožto kouče to byla správně stresující událost, sprďana od rozhodčích jsem dostal 3x (holky v kickboxu nosí suspík - myslím, že to tak je správně, ale naše holky s ním aspoň ze začátku skoro neuměly chodit :o); na jednu disciplínu pásek ano, na druhou ne, kalhoty jinak barevné než tričko, ale bez kapsy....., závodnice si musí poklepat na chránič hrudi i suspenzor, aby se jim věřilo, na druhou stranu koučovat může někdo v helmě...), ale budeme příště moudřejší a i to je dobrý trénink sebeovládání.

Nikdo z našich nepostoupil víc, než jeden zápas, ale prali se dobře. Velmi hezky se prala Léňa, která mě poslouchala, Egorovi a Honzovi tenhle styl boje snad seděl víc, než ten ve sportovním boji taekwonda. Ostatním vždy v jedné disciplíně něco nesedlo, ale pak si srovnali chuť a předvedli pěkný zápas v disciplíně druhé. Individuální analýzy všem pokročilým sonkalákům pošlu do mailu. Pro nezainteresované by to bylo nudné čtení a pro soupeře na naší brzké MČR by to mohla být nefér rada.

Co se techniky týče, tak nám tohle srovnání ukázalo 2 věci. Málo a nepestře kopeme. Na to, že jsme taekwondisti se zažitým předsudkem, že "máme supr nohy", tak se to ne úplně potvrdilo. Tvrdá opakovaná práce nohou často chyběla. Jedna technika nestačí ani na útok, ani na kontrování (když soupeř chce stále tlačit). Šmrdlání nohou bez síly tady vytrestají přejetím. A chybí nám schopnost pestrých násobných kopů bez položení nohy (tam jsou pointfighteři vykopanější). Co se rukou týče, tak naše pravidla (max 2 údery v kombinaci) jsou svazující a je pro nás problém vytvořit tlak, tak jako kickboxeři - ale měli bychom vidět kam boucháme a umět z obrany jeden nebo dva údery mezi kopy poslat, tak abychom soupeře víc "rozebrali". Tyhle dvě věci nás budou jistě inspirovat k decentním, ale důležitým, změnám v tréninku.

Výraznou nevýhodou pro nás je malá penalizace opouštění tatami ve sportovním taekwondu. Když soupeř moc tlačí, tak odejdu z tatami a moc to nevadí. V kickboxu je penalizace veliká (téměř ihned minus body a při opakování diskvalifikace), takže jejich závodnící i pod velkým tlakem stále zvládají pracovat a něco dělat, neotočí se, nevzdají to. Tohle je dovednost, která je i pro sebeobranu velmi podstatná a měli bychom na ní pracovat. Ikdyž se pereme v tělocvičně, tak se prostorem omezit.

Po téhle mojí možná přísně znějící kritice je nutno říct, že Martin Zavoral (trenér repre polokontaktních disciplín ČSFU) nás oslovil ke spolupráci a někteří jdou už tuto sobotu na jejich seminář, takže ten náš výkon za to jistě stál a bouchl do oka. A při odchodu naše výkony chválil i hlavní organizátor a kickboxový stařešina Mirek Sobotka (když jsem před 20 lety začal cvičit tkd a yopchagi bral za hrozně těžkou techniku, tak on už jezdil po světě po mezinárodních soutěžích a sbíral medaile - jeho názor má váhu), takže i přes vypadnutí v prvních nebo druhých kolech můžeme být spokojení.


Díky za to, že nejste polívky a všichni jste zápasy hecli i přes top úroveň konkurence. Věřím, že to k něčemu bylo a někdy si to zopakujeme.
Díky taky za podporu všem, kteří se na závody na menší nebo větší chvíli stavili podpořit psychicky nebo i materiálem.

Martin Svitek, IV. Dan, Sonkal Praha

A co si o závodech myslí samotní závodníci:

Bert Kindl: "I když jsme na závodech dopadli většinou neúspěšně, myslím si, že to pro všechny byla moc dobrá zkušenost, a že si od tamtud každý odnesl pár chyb ve sparringu, které by chtěl napravit. Taky jsme se mohli podívat, jak na tom jsou ostatní evropské státy, které přijely závodit před jejich MS, což mě osobně velmi motivovalo, protože jejich výkony, které zde předvedli (alespoň co jsem viděl z juniorských zápasů), by se bez problémů mohly rovnat světové TKD špičce."

Honza Dvořáček: "Závody Kickbox Czech Open se mi velmi líbily z hlediska pestrosti disciplín. Přestože se jednalo především o spárovací soutěže, na rozdíl od těch v Taekwon-Do ITF, bylo jich zde několik typů, lightcontact, point fight, kicklight. Rovněž zde byla disciplína cvičení sestav různých stylů na hudbu. Některé z nich byly i se zbraněmi. Mnoho soutěžících v této disciplíně na mě skutečně udělalo dojem a to nejen mezi staršími zkušenými cvičenci, nýbrž i mezi velmi mladými jedinci.
Trochu mne zklamalo, že se oproti původnímu plánu soutěže změnil rozpis zápasů a většina z nás musela čekat velmi dlouho, než vůbec vstoupili do ringu, což mělo za následek i jistou demotivaci k závodění. Alespoň u některých.

Co se týče samotných zápasů, velmi musím ocenit kvalitu velké většiny závodníků, třebaže se našli i jedinci, u nichž zápasy vykazovaly ještě značnou nezkušenost. Naši závodníci předvedli velmi kvalitní výkon, který bych v porovnání dovedností ostatních hodnotil jako vysoký průměr až nadprůměr. Velmi rád bych vyzdvihl výkon Lenky Hrstkové, která se svým soupeřkám postavila se skutečným odhodláním a nedala na sobě znát, že tento způsob zápasu není přesně její styl. Za sebe hodnotím, že ze všech zúčastněných závodníků našeho oddílu předvedla nejlepší výkon.

Celkově shledávám závody za zdařené a oceňuji kladně. V budoucnu, bude-li čas, bych se opět dalšího Czech Open velmi rád zúčastnil znovu.

Pavel Šnábl Na moje první kickboxové závody jsem se velmi těšil. Neměl jsem moc natrénováno a na těch pár matsogi tréninkách v září jsem měl často pocit, že jsem tupá hrouda, co je pomalá a neumí si s tím pohrát. Ale jako většina sonkaláků, co tam byla, jsem si to chtěl vyzkoušet. Ihned mě překvapilo, kolik je tam lidí a po pár shlédnutých zápasech jsem si řikal fíha, oni se celkem hustě mlátěj. Ale vzhledem k tomu, že tam několik národů přivezlo své reprezentanty, tak ještě, aby ne! Co bych chtěl vytknout je výběr haly, která se zdá suprová, ale stavaři jaksi nezvládli nadimenzovat větrání, přecijen dva malé větráčky a jedno okno na tak velkou halu fakt ne stač&ia cute;. Ze začátku zápasy na rinzích odsejpaly dost pomalu, takže k mému zápasu v lightcontactu došlo někdy okolo šesté hodiny, kdy jsem byl po celém dni čekání v totálně vydýchané hale už celkem unavený a ztrácel jsem chuť závodit. Vypad jsem v prvním kole s taekwondistou Daliborem Veselým. Asi jsem to celkem pohnojil, malý ring, málo času, chtěl jsem do toho dát všechno, ale místo neustálého tlačení to chtělo víc rozmyslu, možná bych pak v druhém kole neprohrál na to, že to neudejchám. Ale spravil jsem si náladu v pointfightu, kde jsme byli sice jen dva, ale zápas s Bulharem byl zábavný, měl jsem dva uznané body oproti jeho čtrnácti, ale několikrát jsem ho vytlačil z ringu, několikr&aacut e;t jsme si dali navzájem, ale oni mají ty starty prostě pekelně rychlé. Ale zábava dobrá, byla to taková psychologická hra, kde moh člověk odpočívat. Takže za mě ok, ale příště třeba na nějaké menší závody, zkusit si nějaké "průměrné" závodníky a nečekat 9 hodin na první zápas, zvlášť když je venku hezky. To mě ničí ;-)

Lenka Hrstková Nejdřív jsem nevěděla jestli mám jet, ale nakonec jsem moc ráda, že jsem jela. Jelikož pro mě byla velká zkušenost si zkusit trošku jiné praní a jiný pohyb. Takže za mě super zkušenost a skvělý zážitek.