31.12.2020 / Zkouška na 7. danMistrovská cesta
Kde začít? Zkusím to u pár letopočtů – 1992, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2002, 2007, 2011, 2014 a 2020. Pěkná hromada čísel, ale co znamenají? Jsou to pro mě osobně významné milníky, tedy významná data.
Pojďme popořadě. 1992 – tedy přesněji září před 28 lety tehdy celý ten velký příběh začal. A to jako jak? Na vchodových dveřích našeho paneláku visel náborový leták taekwonda, a protože se píše začátek 90. let, tak je pomalu jedno co na něm je. Taekwon-Do mi bylo známé už z dřívějších let díky několika shlédnutým pořadům v televizi, ale v té době nebylo po ruce… Teď je dostupné jen několik stovek metrů a je rozhodnuto. Co mě tehdy čekalo? Tepláky, tričko a na boso tak jako současní začátečníci, ale navíc i napěchovaná tělocvična! Tedy spíš dvě skupiny začátečníků po sobě po 40-50 lidech :-) V tělocvičně dva husté černé pásky a asistenti s modrými. Vau, to tehdy bylo něco! A kdo byli ti dva černí pásci? Moji první trenéři Miloš Veselý a Láďa Halíček. Abych nezapomněl ty začátky jsou spjaté se školou Kerberos, která v té době patřila k největším v Praze, ale s vysokou pravděpodobností i v celé České republice…
Když s nějakým sportem, nebo bojovým uměním, začínáte, tak jistě nemáte ambice, že bude mistr světa nebo černý pásek. Obojí je spíše snem a časem se to mění v cíl. Ani u mě tomu nebylo jinak. Snem byl nejprve modrý pásek, protože ti všichni, které jsem v Kerberosu kolem sebe viděl, toho uměli strašně moc! Když svého cíle dosáhnete, tak je potřeba mít cíl další, resp. vyšší! Protože nemáte-li cíl, či sen, nemáte ani motivaci.
1994 je pro mě rokem dosažení prvního snu, tedy modrého pásku, ale hlavně obrovské události, kterou byl mezinárodní seminář se zakladatelem taekwonda generálem Choi Hong-hi v Praze. Do té doby to byla ta vzdálená legenda z několika fotografií, ale shodou spousty malých náhod se setkání se zakladatelem stalo skutečností. Přestože sem jako mladé ucho s bezvýznamným modrým páskem neměl zdání, co od semináře za 50 USD očekávat, tak jsem do toho samozřejmě šel. Každá minuta stála za to, přestože to byla neustálá kombinace tureckého sedu na tvrdých parketách prokládaná několika minutami cvičení. Ale pět tréninkových bloků každý po 3 hodinách bylo úžasných. Kéž bych měl dnes kouzelný prsten a mohl se na semináři znovu ocitnout, a ptát se, ptát se, ptát se….. Asi bych od pana Generála slyšel jeho kouzelné, ale velmi pravdivé
Read the book!. Zeptáte se jakou knihu??? Přeci jeho knihu – Encyklopedii Taekwon-Do. Před čtrnácti dny jsem si na jeho slova vzpomněl, když jsem asistoval velmistrovi Hwangovi při mezinárodním online technickém semináři a v chatu se objevil dotaz/prosba na vysvětlení aplikací technik v sestavách, které jsme demonstrovali. Hned mi v hlavě s pousmáním problesklo
Read the book!
Ale pojďme dál, protože letopočtů zbývá ještě hodně. Rok 1995 pro mě znamenal získání červeného pásku při zkouškách na Černém Mostě. Byla to zároveň moje první návštěva v tělocvičně, kde vedl tréninky Theodor Šeda a asistovali mu Míra Zeman, ano to je ten občas nabručený školník v ZŠ Vybíralova :-D a Lucka Grégrová, která dělala zkoušky se mnou. Vzpomínka 25 let stará na společné poslední pilování obsahu zkoušky v gymnastickém sále, kde je léta letoucí posilovna Delta Fitness, je již jen velmi matná. Každopádně jsme oba zkoušku úspěšně zvládli a zase se o další krok přiblížili k vysněnému černému pásku. Zpětně to již nedokážu správně časově zařadit, ale odhaduji to na období roku 1995 kdy se k barvám Kerberosu přidal další černý pásek Jarda Günter. I po tolika letech rád vzpomínám na jeho vitalitu, pohyblivosti a nadhled, který měl!
Rok 1996 je hned na svém začátku o zkoušce na 1. kup a tu sem skládal společně s mými souputníky – Ivanem Jakůbkem a Věrkou Němcovou. Ano, tehdy ještě jen velmi šikovné pískle, ale za pár let zatraceně úspěšná juniorská reprezentantka. Nicméně to hlavní se událo až na sklonku roku 1996 – v prosinci zkouška na I. Dan. Za ty léta mohu srovnávat a z dnešního pohledu nebyla moje příprava příliš kvalitní, resp. kvalitně vedená a samotná zkouška byla o několika překvapeních co se vlastně po mě chce. Speciální techniky a wirok byly v tehdejší době na úrovni současných závodních a byl to skutečný test připravenosti. Každopádně kdo tehdy získal černý pásek měl svoji kvalitu a dnešním danovým zkouškám by velmi prospěla větší přísnost. Přestože je kvalita techniky, trenérů a samotných cvičenců v průměru významně výše než před více než 20 lety, tak kvalita mnohých adeptů je nedostatečná.
Podzimu roku 1997 se stává moji domácí tělocvičnou ZŠ Vybíralova, což na začátku léta 1998 vyústí v založení Sonkalu. Tehdy se začíná psát velká kapitola taekwonda, resp. Sonkalu, nejprve na Černém Mostě, ale postupně také v Rudné, Kladně, Petřinách, Jarově, Horních Počernicích, Hloubětíně a také ve Velkých Přílepech…
V červnu 1999 zavítal potřetí do České republiky generál Choi Hong-hi a já jsem podruhé u toho. Tentokrát značně méně početný seminář, než byl ten v roce 1994, ale přesto výjimečná příležitost si zacvičit pod takovou osobností. Celému semináři byl přítomen i syn pana Generála, tehdy mistr Choi Jung-hwa a také mistr Hwang Ho-yong. Bylo velmi zajímavé sledovat vybroušenou techniku mistra Choie a ještě zajímavější jak mistr Hwang komunikoval s panem Generálem. V roce 1994 bylo na semináři hned několik korejských instruktorů a mistrů, a vždy mi přišlo, že z Generála mají hrozný vítr a jsou nervózní. Naproti tomu komunikace mistra Hwanga byla jako vždy velmi klidná a rozvážná…
V roce 2002 byl pro moderní taekwondo zlomovým – postupně došlo k několika rozkolům uvnitř mezinárodní federace, které vyústily k existenci tří mezinárodních federací taekwonda (ITF). Důvodem bylo plánované odstoupení Generála z funkce prezidenta ITF a zákulisní politikaření velkého počtu lidi. I nu spousta lidí chtěl funkci, chcete-li teplé místečko. Největší bombou byl skon Generála Choie 15. června. Pamatuji si kde jsem přesně byl když jsem se tuto informaci ve stejný den dozvěděl – u tělocvičny ZŠ Vybíralova jsme společně skládali tatami před oblastní soutěží. Šok to byl obrovský, ale život jde dál a taekwon-do zde zůstane na věky!
Ne že by se v dalších letech nic speciálního nestalo, ale chtěl jsem vybrat ty nejdůležitější roky. V roce 2007 jsem získal IV. Dan a následně i titul mezinárodního instruktora. Zpětně to vnímám jako daleko důležitější krok/zlom než byl zisk I. Danu. Přeci jen tento stupeň je zlomovým – po léta byl automaticky spojený s lampasy, tedy titulem mezinárodního instruktora. Já sám jsem následně začal přistupovat k technikám jinak, studoval jsem pohyb do hloubky a snažil se pochopit jeho princip. Což je cílem celoživotního studia bojového umění – pochopit tajemství pohybu, na základě hloubkového poznání umět techniky vysvětlit a naučit.
Rok 2011 jsem společně se Zbyňkem Máchou (vedoucí školy Třeboň) úspěšně složil zkoušku na V. dan. S odstupem času to byla jedna z nejlepších příprav na danové zkoušky. Nejen o společné přípravě se Zbyňkem pod častým dohledem Rostislava Kaňky, ale také o té srandě z toho, že nám něco nejde nebo zda se do tělocvičny dokážeme vrátit, když při sestavě Ul-Ji z ní odejdeme (sestava je nejširší ze všech, a ne v každé tělocvičně je na ni dost místa, obzvlášť cvičíte-li ve dvou). Druhým významným bodem byla účast na Mistrovství světa v Pyongjangu, KLDR a hlavně návštěva hrobu pana Generála. Je zvláštní vidět jeho hrob vedle významných osobnosti historie KLDR!
Na konci roku 2014 řadím na šestý rychlostní stupeň, tedy skládám zkoušku na VI. Dan. Dnes s velkým úsměvem vzpomínám na Velmistrovo ujištění, že budu mít dost času na rozhýbání, když odvelím zkoušky na IV. a V. dan…. Mno tak bylo to asi 30 vteřin na uvolnění kyčlí, dalších kloubů a šlo se na věc :-D
Jsme takřka na konci mého dějepisného vyprávění. Začíná se psát rok 2020, který nám přinesl hromadu stresu, obav a nových výzev. Můj plán, po dohodě s Velmistrem, skládat zkoušku v červnu v Pyongjangu při příležitosti 18. smutečního vzpomínkového obřadu Generálovi, vzal s nástupem Covidu 19 za své. Ale je potřeba hledět vpřed a pokračovat v taekwondo cestě. Pro mě naštěstí rozhodla mezinárodní federace, že bude možno uskutečnit zkoušky na VII. Dan náhradním způsobem (letitá pravidla umožňují vykonání pouze během mistrovství světa a v KLDR). Tady se ukázalo, jak je důležité mít v ČR velmistra Hwang Ho-yonga. A tak se stalo, že zkouška se nekonala v termínu kolem 15. června, ale září, tedy přesně 16. A ne někde v hotelu v Pyongjangu, ale ve své domácí tělocvičně na Černém Mostě, kde jsem strávil již tisíce hodin. Jak později poznamenal mistr Petr Poklop – ušil jsem si na sebe pěkné peklo – velmistr Hwang, mistři Kaňka, Zámečník a Poklop, prezident svazu Lazor a dvacítka sonkaláckých černých pásků. Ale co, byla to poslední taekwondistická zkouška v životě tak to musí stát za to. Sebekriticky vím, že to nebyl ten nejlepší Tong-Il v životě a rozhodně ne nejplynulejší :-D Nicméně snad ještě větším testem bylo vydolovat z obalu samotný certifikát stvrzující udělení VII. Danu :-)
A co ta
sedmička znamená? Sedmička je přeci šťastné číslo, ale v taekwondu je to titul mistra. Musím se přiznat, že až teprve nedávno mi došlo, čeho jsem dosáhl. Je to super pocit, když se vám splní sen, který měl třeba před 15 lety velmi nejasné obrysy, ale stálo to za to jít za ním!
Závěrem bych chtěl poděkovat několika lidem, kteří mě za těch 28 let vedli, motivovali a směřovali.
Pojďme na to:
Miloš Veselý - jeden ze dvou prvních trenérů a vedoucí školy Kerberos
Ladislav Halíček - jeden ze dvou prvních trenérů
Jaroslav Günter - další trenér a pro mě velká osobnost, která mě v mnohém ovlivnila, mimochodem CZ-1-8
Theodor Šeda - vedoucí Sonkalu do roku 2011, který mě naučil strašně moc věcí o trénování a vedení oddílu
mistr Rostislav Kaňka - první český mistr taekwonda a člověk od kterého se mnoho let učím a dále budu učit. A jeden speciální dík za ty všechny společné diskuse o technikách, pravidlech a taekwondu na všech mistrovství Evropy, svět a kdekoli se potkáváme :-D
mistři Martin Zámečník a Petr Poklop – čeští mistři číslo dva a tři
mistr Jerzy Jedut – polská legenda a člověk který mě každý rok překvapí hromadou nových věcí a ještě větším množstvím entusiasmu
velmistr Hwang Ho-yong – hlavní instruktor pro Českou republiky po dlouhé desítky let. Od koho jiného se taekwondo učit?
generál Choi Hong-hi - člověk jehož druhé jméno je TAEKWON-DO
všem minulým a současným členům Sonkalu
všem které jsem v taekwondo potkal a kteří mě ovlivňovali a ovlivňují
Na úplný závěr přidám – ať budete chtít v taekwondu nebo v životě čehokoli dosáhnout, tak si za tím jděte. Není důležité, zda máte či nemáte talent, protože já ho neměl, nemám a mít nebudu. Ale co mám, jsou cíle, sny a vytrvalost! Budu se těšit až jednou někdo další ze Sonkalu napíše svůj příběh :-)