1.6.2017 /

Jak se v taekwondu zlepšovat?

Již delší dobu mám v hlavě téma menší úvahy o počtu odtrénovaných jednotek, resp. docházce na tréninky. Tento článek nebude o představení zázračných metod, dodání motivačních tipů, ale o menším zamyšlení, co by každý, kdo se chce zlepšovat, měl dělat lépe. U mnoha taekwondistů je docházka na velmi slušné úrovni, ale je zde také dost taekwondistů, kteří docházku nemají nejlepší.
Co je toho příčinou? Nejspíš taekwondo v jejich životě nemá takovou důležitost jako milión jiných věcí, které „musí“ udělat. Celé je to o tom zda si řeknu „teď si udělám věci do školy, abych mohl na trénink…“ a nebo „teď se podívám na facebook, projdu pár videí na youtube, pokecám o nedůležitých věcech… na trénink nemohu, musím se učit!“. Kdo byl na velikonočním soustředění tak jistě zaslechl moji motivační přednášku kdy jsem se vás ptal na slovíčko (spojku), která by neměla patřit do slovníku žádného sportovce a bojovníka/bojovnice obzvlášť. Tím kouzelným shlukem znaků je ALE. Představme si pár vět, které navazují na výše uvedené příklady. Snadno řekneme „chtěl jsem jít na trénink, ALE musel jsem se učit“, „chtěl jsem jet na závody, ALE musel jsem jet k …..“ O co byste natrénovali více pokud byste udělali vše pro splnění školních povinností a zbylo vám dost času na trénink. Kolik vítězství na závodech byste získali při včasné informaci rodičům a ti mohli naplánovat účast u babičky, tetičky na jiný den… Vše je na nás, tedy VÁS samotných. Chceme se vymlouvat nebo se zlepšovat?

Pojďme se na to podívat i z jiného pohledu - matematického. Každý z vás platí oddílové příspěvky. Zřejmě nikdo už nepřemýšlí nad tím, kolik ho stojí jeden trénink při plné docházce, kolik ho stojí jeden trénink při zprůměrované jeho docházce…. Pojďme se na to podívat přes zlomky. Někdo přijde na každý trénink, jeho zlomek je pak 1/1. Pak někdo přijde na polovinu, třetinu či dokonce čtvrtinu tréninků. To už máme zlomky 1/2, 1/3 či 1/4 a my si to převedeme na kopečky zmrzliny a také různé pohledy na věc:
1. Zaplatím 4 kopečky, jeden stojí pro jednoduchost 100 Kč. Platím 400 Kč a mám super čtyři kopečky, které sním.
2. Další varianta – zaplatím 4 kopečky, dostanu je, ale 3 z nich nesním, protože nechci, protože ALE. Nakonec mě jeden snědený kopeček stál 400 Kč. Já to akceptuji, protože sem 3 kopečky nesnědl z vlastní vůle
3. Poslední varianta je prakticky stejná, zároveň však velmi odlišná. Dám vám jeden kopeček, protože vím, že další tři nesníte, ALE vy mi zaplatíte čtyři kopečky. Tohle se vám určitě líbit nebude, že? Proč ne? Vždyť situace je stejná jako v předchozím případě Je a vlastně není – je to o úhlu pohledu na stejnou věc – každý z nás se na jednu věc dívá jinýma očima, z jiného kopce, z jiného pohledu…

Neříkejte a nedělejte ALE, pojďte jíst všechny kopečky, které si zaplatíte. Trénujte co vám čas a bohužel vaše lenost dovolí!

Dělám taekwondo už sakra hodně let, ale (pozitivní) myslím si, že ho žeru čím dál víc. Je to mojí nedílnou součástí jako dýchání vzduchu. V přítomnosti nevidíme chyby, které činíme, nevidíme chybná rozhodnutí. Ty uvidíme až zpětně, kdy si řekneme – měl sem tenkrát víc cvičit. Možná se dokonce budeme obviňovat „proč jsem tenkrát byl takový lenoch, proč jsem nechodil na tréninky….“

Závěrečná slova:
- Něco udělat, vzít dobok a jít na trénink je nakonec snadné. Daleko jednodušší než vysvětlit (vymyslet výmluvu) proč jsem to neudělal, proč jsem nebyl na tréninku, proč mi daná technika ještě nejde…
- Není důležité jak náročný cíl si stanovíme, důležité je jakou cestu k němu zvolíme!