David Bříza

Taekwondo ho obohacuje nejen po fyzické a duševní stránce, ale díky němu poznal mnoho zajímavých lidí a přátel včetně, jak sám říká, jeho úžasné partnerky. Když jsem se ho ptal, co ho na taekwondu baví, s úsměvem odpověděl: “Všechno! Zprvu to byly krásné techniky a až po čase člověk odhalí tu komplexnost a propracovanost. Skvělé je, že si každý může vybrat ze široké škály disciplín“.

Jaký je tvůj názor na závody? „Hodně lidí si myslí, že závodit není potřeba.
Moc mě tento názor mrzí, ale asi je potřeba překonat počáteční ostych a možná i trošku strachu a na závody se vydat a vyzkoušet si to. Je to skvělá příležitost, jak porovnat znalosti nabyté na trénincích s ostatními cvičenci TKD“.

Během závodů jsem si všiml Davidova černého proužku na jeho červeném pásku a zeptal jsem ho, jestli se už těší na černý. Mile mě překvapila jeho duchaplná odpověď:
„Samozřejmě se těším, ale barva pásku není zase tak důležitá. Více podle mě záleží na tom, jaké má člověk dovednosti a jak se chová. Ne nadarmo se říká, že pásek je od toho, aby ti držel kalhoty.“

Ze začátku mi nechtěl moc odpovědět na otázku, která se týkala jeho nejsilnější stránky v taekwondu. Spíše by tato otázka měla být směřována na jeho trenéra pana Rostislava Kaňku, kterého si velice váží a je pro Davida velkým vzorem. „Jelikož nejsem až tolik talentovaný a začal jsem cvičit v poměrně pozdním věku, mohla by to snad být vytrvalost“, odpověděl usměvavý David Bříza, kterému přeji mnoho úspěchů nejen na tatami.

Tomáš Vodička