Na další den nás čekali pouze dva tréninky, ale o to náročnější. Večer jsme byli rádi, že žijeme. Nicméně někteří z nás si našli chviličku na upevňování mezilidských vztahů a šli jsme si ven místo třetího tréninku posedět. Poslední den ráno jsme dostali pořádný záhul od Thea. A na tréninku po obědě jsme dělali jen lehčí věci, pak jsme se osprchovali, vyklidili tělocvičnu a pokoje a naložili všechny naše věci na auta a do autobusu a vydali se do Prahy. Cesta se vlekla, protože se vracela velká spousta lidí zpět do jejich domovů z prodloužených víkendů.
Aby toho posilování nebylo málo, tak ta malá skupinka lidí, jež stěhovala tatami a jiné sportovní náčiní zpět na svá místa, si pěkně mákla. Dojeli jsme k tělocvičně a zjistili jsme, že se nedostaneme přímo ke vchodu a tak jsme nosili všechny ty věci o 200 metrů dál ručně.
Soustředění bylo zdařené a nikomu se nic vážného nestalo. Až na jednu z nás. Ta se už ve čtvrtek po cestě na místo srazu a odjezdu na soustředění zranila sama. Zvrtla si chuděra kotník a celé soustředění strávila na lavičce a chodila o holích. Brzy se uzdrav (jméno schválně neuvádím).
Tréninkům zdar!?
![]() | Za finanční podpory Hlavního města Prahy |
![]() | Za finanční podpory Národní sportovní agentury |
![]() | Za finanční podpory Městské části Praha 14 |