13.9.2010 / 20 let taekwonda ve Velešíně

O víkendu 3.-5. září jsem se zúčastnil další vypečené cvičebně-exibičně-společenské taekwondo akce, tak vám o ní něco napíšu.

Taekwondo škola Velešín tento rok oslaví (v prosinci) svoje 20. narozeniny, dozvěděl jsem se to ze svazového Bulletinu a napsal Milanovi Prokešovi (IV. Dan, Velešínský vedoucí a mimochodem člověk, kterého si doopravdy vážím) blahopřání. Protože mu mě asi bylo líto, tak mě na velkou oslavu spojenou s exhibicí, koncertem, rautem a seminářem taky pozval.

Cesta z Prahy s Radkem Kolářem byla pohodová (hodina na Radlický v poledne...já myslel, že nás v pátek nepracují
cích je míň), dali jsme si zoofilní odpoledne a navštívili krokodýlí zoo v Protivíně (mají jich tam fakt hromadu, prý 21 z 23 světových druhů) a pak ještě i zoo na Hluboké (tam byli medvědi krmení trávou a chlebem a hodně bagrů). Večer měl proběhnout trénink, na to jsme se po dlouhé jízdě těšili, ale přijel Mistr a celý trénink se secvičovalo na sobotní exhibici (stejně tak i na semináři v sobotu dopoledne), úplně jsem zapomněl jak je, co se týče exhibic, přísný. Po secvičení modelového matsogi s Radkem (které nám pak škrtli) jsme ještě společně se Zdeňkem Rubešem cvičili Po-eun tul. Poznámka pro ty, kteří mi občas na moje opravy argumentují stylem „ty máš černej pásek, ty už všechno umíš“ a brání se mojemu kibicování – cvičili jsme to minimálně desetkrát, Mistr kritikou nešetřil, naše utrpení ukončil větou „vy dneska bez večeře, jenom trénink!“ a nechal nás radši být. Ale bylo to vlastně příjemné, uvědomit si zas, že toho moc neumím. Večeři jsme si pak nakonec dovolili a taky něco popili, příjemný přípravný večer.

V sobotu čas utíkal velmi rychle: secvičování na semináři (neexibujícím se celou dobu věnoval Rosťa Kaňka intenzivním tréninkem, trochu mě mrzelo, že si pod ním nemůžu zacvičit), pokus o rychlý oběd a pak hned samotný program, pár proslovů (ty od taekwonďáků mi přišli víc od srdce, než od ostatních), promítání fotek se zasvěceným povídáním Milana Prokeše (na kterém byl vidět upřímné dojetí, i za to si ho vážím), chvíli raut (veřejnost zatím v čemsi soutěžila, ale nevím v čem, protože mi dali jídlo) a pak už exhibice – koukal jsem jen ze zákulisí, myslím, že se celkem povedla (a možná časem bude na stránkách velešínské školy – www.tajky.cz ), i když já jsem se teda moc nepředvedl. Celé akce se zúčastnili i další nevelešínští, však je možná poznáte na fotkách.

Po exibici jsem si s Martinem Zámečníkem jel vyzkoušet golf, protože bylo vážně hezky a potřeboval jsem se po celém dni v tělocvičně a kině trošku provětrat, nešlo mi to, ale bavilo mě to, i když možná mám jen špatné srovnání, protože velešínský Tom je asi budoucí Tiger Woods. Vrátili jsme se kolem deváté do nijak extra rozjeté zábavy, což se asi za hodinu změnilo a dalších pár hodin se bavilo nostalgicky i optimisticky, vážně i (velmi :o) vesele, tancovalo se (takže teď nosím ortézu a zadní strana stehen mě bolí ještě teď tak, že si na Velešín vzpomenu při každém kopu nad pás - asi hodně výrazového tance) za zvuků kapely Fontanela, která uměla zahrát snad všechno a fakt se to dalo poslouchat.

No prostě další srdeční taekwondo akce, jedna z těch po kterých vím, že to, čemu věnuju hromadu času, za to stojí.

PS: Milane, díky za pozvání a pohostinnost.

PPS: Přeju velešínské škole za dalších dvacet let stejně vydařenou a optimistickou oslavu a Sonkalu, aby až budeme slavit 20 let, měl stejně tak aktivní trenéry, stejně tak zapálené černé pásky a hromadu žáků, co je vážně taekwondo baví.

Svíťa