20.11.2013 / Mistrovství České republiky žáků, juniorů, seniorů a veteránů2 komentáře

První den jak jej viděl Kuba

Již podruhé v životě jsem dostal šanci podívat se na závody z trošku jiného úhlu než všichni ostatní Sonkaláci. Jel jsem totiž letos jako pořadatel. A tak jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, co všechno takové závody obnáší. Protože člověk, který si tím vším neprojde, asi stěží uvěří, co všechno se musí stihnout najít, rozmístit, postavit (a v případě pohárů opravit).
To jsem zjistil hned první den, tudíž v pátek, protože jsme nemohli najít svazové tablety, čekali jsme než odejdou basketbalisti (což bylo až kolem půl deváté večer), poté jsme s radostí zjistili, že poháry jsou až na pár výjimek rozpadlé, nebo nedrží tvar. Takže celý organizátorský složený z čtyř lidí pod vedením Honzy Kratochvíla šel spát až po půl jedné ráno.

A druhý den ráno, abychom byli čilí, se vstávalo v sedm, šlo se na snídani a do haly pracovat. Před námi byl zajímavý, avšak příšerně dlouhý, den. (Pracovali jsme od osmi od rána, do devíti večer) Ale mě to nevadilo, protože mi společnost dělali kamarádi z oddílu, a ani ostatní organizátoři nebyli špatnými společníky. Sobota ubíhala docela pomalu, protože práce byla vždy nárazová, tzn.: dvacet minut vás chce pro něco poslat pět lidí najednou a pak další půl hodiny jen sedíte na zadku a nudíte se. A takhle pořád dokola. Bohužel jsem nestihl sledovat výkony mých kamarádů tak, jak bych chtěl, protože zpoza místa, kde jsme měli zázemí, nebylo vidět na všechny ringy, přesto zápasy které sem viděl, stály za to. A že bylo na co koukat: matsogi juniorů a juniorek opravdu stálo za vidění. A obzvláště se mi líbil výkon Aleše Charváta v ringu, kde se snažil prodat i svoji duši za vítězství. Nutno ještě podotknout, že se, pokud vím, v sobotu nikdo vážněji nezranil a ani netekla krev. Po polední pauze přišel na řadu i wirok, kde mě velice udivovalo, kolik zápasníku nepřerazilo ani jednu ze svých technik. Ale nestěžuji si, alespoň jsem neměl moc práce se skládáním desek. Po skončení závodů jsme s oddílem byli na malou chvíli posedět a popovídat ve sportbaru. Debata se nesla v rytmu příjemné zábavy a lehkého pomlouvání, ale to už je pro Sonkal typické.

I neděle byla zajímavá, možná i o něco lepší než sobota, protože jsem byl odpočatý a na programu bylo plno zajímavých věcí. Například scénky seniorů, které byly velmi povedené a někdy se člověk až bál o herce, třeba když Janča Kovářova dostala do hlavy židlí, nebo když se v jedné scénce objevila opravdová sekera. Ale jinak předvedli závodníci perfektní výkony, až na jednu udivující věc, které jsem si všiml i v sobotu - kolem poloviny lidí na MČR co jsem viděl, vůbec nezvládalo techniku Sang makgi, což mě dost překvapilo, protože se mnohdy jednalo o černé pásky.

Jinak jsem moc rád, že jsem se mohl závodů takto účastnit, přineslo mi to plno skvělých zkušeností, například to, že jsme sice oddíl, kde polovina lidí kašle na zákazy a klidně vleze do VIP zóny i přes mé mnohonásobné prosby, ale jsme zároveň oddíl se skvělým týmovým duchem a plný tvrdě trénujících lidí, o čemž svědčí i fakt, že jsme nejúspěšnějších oddíl MČR.

Ress