9.6.2014 / Návštěva soustředění pardubického oddílu

Víkendové soustředění v Horním Bradle

Na pozvání Radka Koláře, který u nás byl loni v létě na soustředění, jsme se já, Martin Svitek a Verča Holečková vydali na soustředění pardubického oddílu v Horním Bradle.
Narozdíl od našich soustředění, které trvají obvykle pět dní a nebo 10 dní (letní soustředění), tohle bylo takové minisoustředění od pátečního odpoledne do neděle.

Ubytovaní jsme byli v Penzionu u Kozlů, na poměry soustředění byly pokoje průměrné, záchody nadprůměrně zapáchající a sprchy nadprůměrné, takže celkově dobrý. Pan majitel je břichatý, upovídaný a ochotný a hned jak jsme přijeli, tak avizoval, že bazének má 24° a ať se jdeme vykoupat. Právě ten bazének se stal velmi příjemnou atrakcí, protože zrovna ten víkend bylo zrovna pěkné vedro.

Na prvním tréninku nám Radek sdělil, že soustředění bude převážně zaměřeno na méně procvičované techniky na bližší vzdálenost, tedy různé variace loktů, kolen a podobně. Hned jsme začali cvičením těchto technik v podobě, jaké se cvičí v tulech a postupně jsme se dostali ke cvičení ve dvojicích. Po tréninku se několik z nás nadšeně vrhlo hned do bazénu. Jestli si pamatuju správně, tak pak byla večeře, která byla moc dobrá. Po večeři Radek vytáhl přijímací testy, které nakonec všichni zvládli. I my Sonkaláci, kteří jsme otázky týkající se Pardubičáků moc nevěděli. Pak jsme dostali ještě jeden test, který psali nedávno žáci Il-Kyoku. Po testech začala volná zábava, většina lidí si objednala pivo, vytáhly se karty, později i hudba. Po chvíli mě přepadla únava, Verča taky vypadala unaveně a po tom, co se nám ostatní zasmáli, že my v Sonkalu chodíme spát v 10, jsme šli do postele (bylo asi půl dvanácté). Někteří to táhli ještě dlouho do rána, třeba Svíťa, který tam navíc od dvou do tří seděl sám.

Nicméně ráno šel se mnou před rozcvičkou běhat a jak byl unavený, tak moc nepovídal a asi oba jsme si užívali klid a svěží ranní lesní vzduch. Když jsme doběhli, tak už byli někteří připravení na ranní rozcvičku, která probíhala na nedalekém hřišti. Byla chyba jít hned potom do bazénu, protože na snídani jsme prošvihli párečky a volská oka. Ale i tak bylo na výběr dost věcí a pěkně jsem se najedl. Svíťa šel dospávat probdělou noc a my s Verčou jsme se stihli pěkně opálit/spálit na sluníčku. Část dopoledního tréninku jsme byli venku, zase jsme pocvičili nějaká kolena a lokty, tentokrát již v kombinacích. Zbytek tréninku probíhal v tělocvičně a na závěr byla pěkná posilovačka. U oběda jsem si vzpomněl na Terezu Žilinskou, která tam byla s Ondrou Vrábelem loni a pochvalovala si velký řízek, který byl i letos. Někdy během odpoledne jsme přišli na další skvělou věc, že si můžeme půjčit ping-pongové pálky a zahrát si na venkovních stolech. Odpolední trénink který vedl Svíťa byl zaměřený na matsogi, v kombinacích se opět vyskytovaly kolena. Na konci bylo několik kol matsogi a právě kvůli těm kolenům jsem od té doby nemohl pořádně ani chodit, když jsem dostal 2x do stejného místa na stehně. Po večeři byl ještě krátký trénink venku, kde jsem dělali nějaké věci do sebeobrany. Pěkně jsme se pováleli v trávě, ale štvala mě různá kousavá havěť. Večer zas byla volná zábava, Verča vytáhla Jungle Speed, myslím, že se to ostatním taky líbilo. V jedenáct už se mi zase zavíraly oči a šel jsem spát. Nějak mi mezitím ztuhlo stehno, takže jsem do schodů lezl jak mrzák, kterému sebrali hůl.

V neděli ráno mě Svíťa vytáhl zase na běhání, ale asi tak po 300 metrech jsem to kulhání vzdal, vrátil se a dal si chladivý bazén. Na rozcvičce jsme hráli zajímavou hru s míčem a frisbee, bylo to trochu něco jako americký fotbal. Snídani jsme tentokrát zvládli akorát včas a pochutnali si na párečkách. Nějak jsme se v ping-pongu rozehráli a pak nás to nepustilo až do odjezdu. V každé volné chvíli jsme hned vzali pálky do ruky. Během dopoledního tréninku jsme byli rozděleni do skupin podle pásků a trénovali jsme tuly. Na konci šly černé pásky sebeobranu proti noži a barevné pásky si přerazily pár desek. Blížil se čas odjezdu a tak už byl po obědě jen kraťoučký trénink, kde jsme dali nějaké otužování a netradiční posilování. Pak už byl čas balit, ještě rychle skočit naposledy do bazénu, odehrát souboj v ping-pongu, rozloučit se a jet domů.

Soustředění se mi hodně líbilo, jak bylo krátké, bylo intenzivní a dobře jsem si zacvičil. Je super, když si člověk může zacvičit s lidmi co nezná, zahrát si jiné hry, potrénovat něco trochu jinak než je zvyklý. Podobné pocity jsem měl i tenkrát asi před 5 lety, kdy jsem byl s Ondrou Vrábelem, Vláďou Švandou a Tomem Vodičkou na soustředění na Slovensku. Rozhodně se zas někdy pokusím jet k nějakému oddílu na návštěvu.

Také se mi hodně líbilo, jak jsme většinu času trávili venku. Na našem soustředění jsem většinou mezi tréninky v posteli. Ale ono je něco jiného, když to má člověk vydržet dva dny nebo pět dní. Takže myslím, že vůbec nebylo naškodu, že akce byla tak krátká...