24.4.2012 / Nitra Cup ( propozice a přihláška )5 komentářů

Velká slovenská loupež aneb Nitra Cup 2012

V pátek 20. 4. 2012 hnedka den po zkouškách na technické stupně kup jsme vyrazili okolo jedné hodiny odpoledne směrem na Slovensko. Byla to naše třetí účast na poměrně mladých závodech, které se konaly v Nitře, sto kilometrů od Bratislavy.
Tentokrát byla výprava Sonkalu zastoupena ve větším počtu, než tomu bylo v minulém ročníku. Jeli jsme ve třech autech se složením řidičů Ondra, Vláďa a pan Novák. Do Nitry jsme dorazili po šesté hodině večerní. Hotel se nacházel kousek od centra města. Hnedka po příjezdu následovalo vážení těch závodníků, kteří měli v plánu se účastnit sportovního boje. Poté co jsme si odnesli věci na pokoje, ještě padl návrh na procházku po historickém centru Nitry s následnou zastávkou na večeři v oblíbeném „mekáči“. To jsme všichni s radostí uvítali. Před večerkou jsme ještě zašli na kofolu do přízemí hotelu, a pak už jsme šli spát, abychom načerpali energii na zítřejší závody.

Trochu z propozic závodů. Stejně jako na Mistrovství Čech se soutěžilo ve dvou disciplínách a to v sestavách a ve sportovním boji. V něm se na rozdíl od MČ mohli závodit také taekwondisti od 7. kupu výše, a tak této výhody oproti klasickým závodům, kde je povoleno závodit až od modrého pásku, využilo mnoho závodníků. Další zvláštností byla možnost závodit nejen ve své věkové skupině, ale také ve vyšší věkové skupině (např. Jirka závodil za žáky, ale mohl i v juniorech). To se týkalo i vyšší váhové kategorie (Vóďa oficiálně do 71 kg, zde mohl i do 78 kg). Kromě domácích oddílů ze Slovenska byla mezinárodní účast zajištěna také oddíly z České republiky a Maďarska.

Druhý den jsme měli brzký budíček, protože odjezd do haly byl naplánován již na půl osmou ranní. Po příjezdu jsme se šli rovnou převléknout do doboku a rozcvičit se. Rozdělení týmu bylo následující. Ondra se věnoval hlavně funkci rozhodčího, ale samozřejmě během volna zjišťoval aktuální stav a výsledky všech Sonkaláků. Závodní tým byl složen v hezkém počtu „fotbalové jedenáctky“ přičemž já jsem větší část závodů rozhodoval a závodil jen v tulech. Vláďa závodil také v sestavách a odpoledne on a pan Novák koučovali našim závodníkům při sportovním boji. Zbytek týmu byli plnohodnotní závodníci.

Závody začaly kolem deváté hodiny. Dopoledne byly v plánu sestavy, ve kterých jsme získali mnoho pěkných umístění na stupních vítězů. Myslím, že všichni získali nějakou tu medaili. Jediný, kdo měl ten den bohužel smůlu, byl Vláďa. Příští závody (MČR) ale říkal, že má v plánu už vyhrát :-D. Mezi dvanáctou a jednou hodinou následoval oběd. Odpolední program se skládal ze sportovního boje. Ten začal hned váhovou kategorií seniorů do 78 kg, kde byl zapsán i Tomáš Vodička. Ten si vedl velice pěkně a vyhrál tuto kategorii. To se mu poté podařilo i ve své oficiální váhovce. Veronika Žilinská si zkusila své první matsogi a to v „sestro-souboji“ s Terezou Žilinskou. Jelikož to bylo rovnou finále, tak obě medaile samozřejmě zůstali v rodině. Jen pro zajímavost nakonec vyhrála Terka. Ještě musím pochválit bráchu Michala Čapka, který si také poprvé vyzkoušel sportovní boj a vedl si opravdu nad očekávání nejen mého, ale troufnu si říct, že i všech kdo ho pozoroval. Ve dvou zápasech, které absolvoval, nejprve porazil o hlavu vyššího soupeře držitele 1. kupu. V souboji o finále nakonec podlehl s černým páskem z Maďarska, který se musel bát o své vítězství až do samého konce. Bohužel ostatní Sonkaláky jsem nestíhal vidět na vlastní oči, kvůli rozhodcovským povinnostem, ale z výsledků a z doslechu všichni závodníci předvedli pěkné výkony a dosáhli na skvělá umístění.

Závody se opravdu vydařily nad naše očekávání, o čemž svědčí ocenění v podobě třech pohárů pro nejúspěšnější závodníky ve své věkové skupině. Jsou jimi Tomáš Vodička v seniorech, Tereza Žilinská v juniorech a Jiří Novák v žácích.

Na závěr přišlo největší překvapení v podobě celkového vítězství našeho oddílu. Porazili jsme v malém počtu jedenácti závodníků všechny ostatní početnější oddíly včetně znojemského oddílu z České republiky, který měl výpravu, troufnu si říci čtyřikrát větší, než byla ta naše.

Věřím, že jsme si tyto krásné závody všichni velmi užili a pokud se zúčastníme i příštího ročníku, tak se již teď mají ostatní celky na co těšit.

Na závěr jsme si dlouhou cestu domů zpříjemnili zastávkou v brněnském KFC, která se konala na počest našeho vítězství :-).

Renda