TAEKWON-DO
Home / 2016 / Sekce informujeme / Společenský význam Taekwonda
21.10.2016 / Společenský význam taekwonda5 komentářů

Společenský význam Taekwonda

Taekwondo má mnoho významů. Může přinést kondici, sílu, zábavu, schopnost bránit se. Někdo se realizuje díky zisku medailí, učí se, že za snahu přichází odměna ve formě zlepšení a úspěchu. Někdo se najde v učení, v tom, že může ovlivňovat lidi. A s dobou cvičení se tyhle významy střídají a kombinují.

A krom těch je tu ještě společenský význam taekwonda. Přivedlo mě k téhle úvaze setkání se starými (podobně mladými jako jsem já) taekwondisty. Jedna z nás sezvala pár lidí, co jsme se potkávali v rámci STM před patnácti a více lety. Setkání bylo super, některé jsem neviděl roky a přitom si bylo stále, co říct, samozřejmě stará témata z taekwonda byla pořád aktuální, ale díky nim jsme došli i k tomu, co žijeme teď.

Určitě se takhle setkávají i lidi v jiných aktivitách, ale v tom taekwondu mi přijde, že je něco navíc, myslím, že to je tím, že se pereme a tím se učíme ovládat přirozenou agresi v člověku. Popereme se, někdy i zraníme a přitom jsme kamarádi. Taky, že se na trénincích a soustředěních setkávají lidi od malých dětí po už zralé starší kusy. A to vytváří něco přirozeného v tom setkání, protože dělení po třídách a ročnících v dnešní společnosti, to, že se člověk setkává s těmi pořád stejně starými, není přirozené.

A myslím, že tohle je ten společenský význam. Když ve slibu taekwondo říkáme „budu vytvářet mírovější svět“, tak takhle se to vlastně dělá. Budujeme si malou společnost ve společnosti. Od malých dětí po dospělé a několikrát v týdnu se spolu učíme být, mít se rádi, pomáhat si, zvládat konflikty, vzájemně se učit nejen techniku.

A tuhle úvahu píšu vlastně proto, že se bojím, že síla těch vztahů jde uskutečnit, jen když se lidi potkávají vážně pravidelně. Ti moji kamarádi na fotce se mnou v určitém období cvičili i 5x týdně, na soustředění se jezdilo na každé. A dnešní mladý taekwondista je rušený hromadou možností, jde dělat vlastně všechno a pak se někdy trénuje jen 1x týdně, jestli vůbec, soustředění se vynechává, protože je hromada dalších aktivit. A bojím se, že pak nejde vytvořit tu širší taekwonďáckou rodinu, jak to znám já, ale že se z taekwonda může stát jen takový kroužek, kam se chodí a pak se přestane a vztahy se rozplynou.

Ještě jedna věc mě při setkání napadla. Je hezké, že jsme se po letech viděli a že to bylo setkání na, které se nezapomíná. U stolu seděly dvě, které si i na mezinárodním poli vysloužili tolik medailí, že kdyby si je pověsili na krk najednou, tak jim to zlomí vaz. Seděl tam ve své době tuším nejmladší černý pásek v republice, k jehož technice jsem vzhlížel na mých prvních trénincích. Byl tam člověk, co se i po letech umí prát jako čert a taky kluk, co mě ve své době vždycky umlátil na ruce a který uměl dřít jako málokdo, ikdyž talentu neměl tolik. Kdyby víc z nás dál cvičilo (zůstal jsem jen já), tak možná ten vztah bude ještě hodnotnější a živější. A to je myslím to, co dalšího to taekwondo umí dát – to „DO“, jak to stále při zkouškách opakujeme, tu celoživotní cestu. Ne v nějakém magickém významu, ale v tom, že začnu cvičit, procházím pásky, závodím. Pak vybojuju pár medailí, stanu se „mistrem“ s černým páskem a snad zjistím, že toho umím fakt málo a že je i u nás v republice hromada lidí, kteří mě můžou stále učit, začnu učit, učím ostatní, zjišťuju, co ve vlastním tréninku je důležité, udržuji i s věkem tělo a ducha silné skrze pestrý trénink taekwonda…. a k tomu je potřeba udělat rozhodnutí, že taekwondo je součást života, že se nevynechává, tak jako si každý den čistím zuby, tak každý týden jsem na tréninku - navždy.

Možná je takhle úvaha pro vás mimo, ale možná jste zrovna v náročném období, kdy se něco láme. Končíte školu, je toho na výšce hodně, začínáte novou práci a zdá se zrovna jako ta nejprioritnější věc na světě. A možná vás tohle namotivuje, protože věřím, že to co umí takwondo dát fyzicky, psychicky i společensky, tak to nic z těch věcí, které vás teď stresují asi neumí. Ale umí vám to dát, jen když vy dáte svojí snahu a čas taekwondu.

Tak na tréninku a hromadě dalších zajímavých akcí ahoj ;o)

Svíťa (Martin Svitek, IV. Dan, Sonkal Praha)
Tagy:

Komentáře (5)


vjerka

vloženo 26.10.2016 ve 22:50
Nesnáším registrace. Takový to "musíte se přihlásit, abyste mohli přidat příspěvek" u mě v 99 % případů znamená, že odcházím. Ale tohle je to zbývající 1 %. Moc hezky jsi to napsal, Ládíku. Vlastně nemám, co bych dodala. Ale tak nějak tu chci napsat, že to bylo skvělý a že i když už dnes jsem mimo tenhle sport (a bohužel k tomu mám důvody, které asi nepominou), tak za to všechno a všechny, co jsem ve svém TKD období zažila a potkala, jsem fakt vděčná. Ostatně krom kamarádů jsem si v TKD našla i manžela, takže vděčím fakt za hodně a jednoznačně z toho budu těžit do konce života. Jen bych ještě upřesnila (pro Píďu), že o TKD se mi tu a tam zdá průběžně pořád - naposledy asi před 4 dny. Těhotenství ale bylo vyložený extrém. A to je asi vše. Pokud je v Sonkalu ještě někdo další, kdo mě pamatuje, tak zdravím!

Martin Svitek

vloženo 26.10.2016 v 17:54
Takže Píďo, jedný se nezdálo o taekwondu skoro vůbec, druhý jen když byla těhotná a to prej skoro pořád. Že je na soustředění nebo závodech a řešila snové dilema, jestli má jít do ringu, když je těhotná (a zdraví tě - Věrka Kubátová) a Hlůžovi se taky nic nezdálo. Tak jsi možná byl pět let těhotnej ;o)

Martin Svitek

vloženo 26.10.2016 ve 13:10
Dík za myšlenky, kluci. S tím sněním to zjistím ;o)

Pavel Zavadil

vloženo 23.10.2016 ve 22:49
Prijemne pocteni na zamysleni takhle vecir. Svito zeptej se priste te stare gardy, jestli se jim zdaji stale sny jak cvici nebo zavodi? Napriklad ja kdyz mel pauzicku, tak se mi casto zdalo, ze jsem na soustredeni nebo na zavodech. Mel jsem pauzu 5 let a pocet tech snu urcite nespocitam.

Pavel Šnábl

vloženo 21.10.2016 ve 12:42
Hezkej článek. Cejtim to podobně. Je to o tý komunitě lidí, se kterejma člověk vídá několikrát v tejdnu na tréninku, na pivu, a stejně je mu to málo, a proto jsme začali jezdit na chaty, na hory a podobně. Je to ta část taekwonda, které by si měl podle mě člověk vážit nejvíc. Medajle? Já jich mam plnou krabici, někdo jich má třeba pět krabic, stejně to časem skončí někde pod postelí. Pásky? Na tom vlastně vůbec nezáleží, můžu respektovat lidi s nižšim páskem, vyššim páskem, starší, mladší. Až se sejden za 10 let a půlka znás nebude třeba cvičit, tak si ani nebudu pamatovat, jeslti někdo měl modrej nebo černej. Nejkrásnější je, že tohle všechno ale funguje i když začnete cvičit někde v zahraničí. Schopnost vzít mezi sebe cizího člověka, který jen dělá stejné bojové umění. Ale jak píšeš. S lidmi, se kterými se vídám pravidelně na trénincích, s těmi si píšu, ikdyž se vídáme pořád. A s těmi, kteří přestali cvičit to postupně vyprchalo. Jednou za čas se sejdem, pořád si rozumíme, je to sranda, ale není to ono. Já osobně si nedokážu přesdtavit, že bych se na taekwondo vykašlal. Stačí, když týden nejdu na trénink a mám pocit, že jsem něco promeškal, že mi něco chybí. A tak je to asi správně a doufam, že to tak ještě dlouho bude

TAEKWONDO
Kontakt: Ondřej Vrábel, tel.: 777-011-692, sonkal@taekwondo.cz
Adresa pro korespondenci: Sonkal z.s., Jiránkova 1137/1, 163 00 Praha 6,
Za finanční podpory
Hlavního města Prahy
Za finanční podpory
Národní sportovní
agentury
Za finanční podpory
Městské části Praha 14