30.12.2011 / 2. Vánoční akce červených a černých pásků2 komentáře

Sníh má Áčko!

A je to zase tady, člověk, který měl ve škole problém s každou slohovkou, píše další článek… Nevím, jak začít, tak asi budu psát všechno, co mě napadne a na co si po silvestrovském večeru vzpomenu. Tak tedy: když mi přišel mail od Ondry, že by chtěl znovu zorganizovat Vánoční akci, dlouho jsem neváh
al s rozmýšlením a přihlásil se. Z loňského roku jsem věděl, že akce stojí za to a je to skvělá šance, jak se lépe poznat, získat novou motivaci do cvičení a třeba taky vypadnout na pár dní z Prahy a nesedět doma a přežírat se cukrovím.



Teď trochu něco o tom, jak taková Vánoční akce probíhá. Po ránu Svíťovo bezporuchové auto opět nezklamalo, takže jsme vyrazili trochu později, ale kolem poledne jsme byli ve Svatoňovicích. Tam mě trochu zarmoutilo, že tam bylo stejně hnusně jak v Praze, čekal jsem, když je to v Podkrkonoší, že bude aspoň trochu sněhu. Protože byl čas oběda, pustili jsme se do těstovin, které Ondra připravil, a musím říci, že jeho kulinářské umění se rok od roku zlepšuje (Ondra: těstoviny nemám na svědomí opět já, ale máma). Čas před prvním tréninkem jsme strávili jak jinak než hraním BANGu. Pak jsme se přesunuli do budosálu, který je pro cvičení úplně super, mají tam bouchací pytle, na zemi takový ty judistický žíněnky, takže se cvičí příjemně i bez tatami. První trénink vedl Ondra, byl zaměřený na tuly a aplikace těch složitějších technik ve dvojicích. Vyvedení z vánoční lenosti pro mě bylo dost obtížné, tuly mi vůbec nešly, ale i tak jsem si trénink užil. Na závěr přišla ještě desetiminutovka válení, která se postarala o příjemnou potréninkovou únavu. K večeři jsme dojedli zbytek těstovin, ale protože panovala nějaká žravá nálada, snědli jsme v průběhu večera všechno cukroví, salámy a podobně, co jsme si z domova přinesli. Mezitím nás zabavilo Svíťovo stručné tříhodinové povídání o správném držení těla, posilování, předcházení zranění, které bylo pro mě, a myslím si, že i pro ostatní, velmi zajímavé, protože už všichni cvičíme dlouho, občas nás něco bolí, a je dobrý vědět, jak cvičit správně, abychom neskončili ve 40 na vozejčku. Večer jsme ještě stihli trochu popít a zahrát si Activity, které by byly myslím super hrou na soustředění, kdyby je několik jedinců striktně neodmítalo hrát. Ale třeba je časem zlomíme… :-)




Druhý den po snídani jsme vyrazili na první výlet do Adršpašských skal, kde jsme letos museli zaplatit vstupné i parkovné. Většina z nás uznala, že bez sněhu skály tak romantické nejsou, ale zato jsme je prošli celé. Protože nám během výletu dost vyhládlo a měli jsme chuť na něco dobrého, stavili jsme se v oblíbeném Salamandru, kde jsme se všichni přežrali a museli jsme trénink odsunout až na pátou hodinu, abychom se mohli jít vyspat. Není divu, že na začátku tréninku jsme byli všichni ospalí a proto Svíťa na začátek tréninku zařadil postřehové hry a dále některé cviky, které navazovaly na povídání o držení těla. Poté jsme trénovali lowkicky na pytel a následovalo matsogi bez sportovních pravidel, které je hodně užitečné do sebeobrany a někteří z vás ho možná zkusili na sobotních trénincích. Po večeři následovalo další krátké povídání tentokrát v podání Ondry a zaměřené na terminologii, směry a způsoby provádění technik a taky na historii Taekwon-do. Asi je jasné, že povídání nebylo ve finále vůbec krátké, protože se rozvinulo v diskuzi, ve které jsme si povídali o generálovi Choiovi, vývoji TKD a podobně. Někteří méně odolní jedinci se potom odebrali do postelí a ti zdatnější ještě vydrželi pár dílů britského sitcomu Black Books.



Je pravda, že kdo byl odolný vůči únavě večer, ten jí podlehl ráno, takže několik z nás zalezlo po snídani zpět do postele. Ale dalo se to svést na ošklivé počasí, ponocování na to určitě vliv nemělo… Nicméně na trénink jsme se dostavili všichni, tentokráte ho vedl Píďa a náplní byly trochu freestylové kopy s otočkami. Zpočátku se to asi většině zdálo nemožné udělat, ale po chvíli někteří začali přicházet na to, že se tyhle kopy zvládnout dají. Pro mě osobně to bylo hodně motivační, protože člověk zjistí, že ani po tolika letech cvičení svoje tělo neumí pořádně ovládat, a rozhodně bych se chtěl tyhle kopy naučit. Na závěr tréninku přišla ještě Píďova břichoodrovnávací posilovačka, při které jsem zase málem umřel. Po příchodu na pokoj jsme si museli zabalit a po dojedení zbytků z minulých dní jsme naházeli věci do aut a vyrazili na druhý výlet. První zastávkou byly bunkry československého opevnění a druhou zastávkou skály na kopci Ostaš. Tyto skály jsou sice menší než Adršpašské, ale zato takové zábavnější. Cesta vede různými dírami, po schodech nahoru a dolů, připadal jsem si jak na nějaké velké prolejzačce. Okružní trasa nás ještě zavedla na vrchol skalní stěny, ze které byl krásný výhled do okolí. Protože už se začínalo stmívat, seběhli jsme (někteří doslovně) z kopce k autům a vyrazili k domovu. Cestou nás samozřejmě neminula restaurace strýčka Meka. Domů jsem dorazil unavený, ale než jsem usnul, donutila mě tato akce přemýšlet nad tím, v čem bych se chtěl zlepšit a co nového se naučit.



Myslím si, že vánoční minisoustředění splnilo svůj účel. Byly to příjemně strávené dny s kamarády, trochou cvičení, procházkami v přírodě, které mě inspirovaly do dalšího cvičení.



Komentáře

Martin Svitek - Je to všechno o hlavě, že jo. Točila se mi hlava z Píďova točícího tréninku, z tý zasloužený pohody se Šnáblíkovou Metaxou po tréninku a výletech, z Jirky Humla se mi točila obecně, zatočila se mi po pěsťovce od Vóďi v kombinaci s bleskem (Ondra fotil), taky z těch krásnejch výhledů. Tak doufám, že se mi zase pořádně zatočí příští rok, stojí to za to.

Carpe diem.



Ondřej Vrábel - Přestože letošní akce byla hodně jiná než ta loňská, tak stála určitě za to. Pro mě to byl i relax, že organizování bylo méně než kolem jakéhokoliv jiného soustředění v roce. Jenom mě mrzí, že jsem si kvůli zádům nemohl nic zacvičit. Holt musím konečně správně držet tělo, správně posilovat abych za 3 roky nescháněl off-road vozík na Adršpach.


Tomáš Vodička - Sousko se mi stejně jako loni moc líbilo. Tréninky byly skvěle vymyšlený, takže jsme si dobře zacvičili a letošní kurz ohřívání těstovin byl také velmi zajímavý. Bez výletů si už naší Vánoční akci nedovedu ani představit. Škoda byla, že jsme hráli jenom jednu hru aktivit a ne víc. Ti kdo nejeli udělali velkou chybu.