2.9.2013 / Rozhovor s Chajdou

Rozhovor s Chajdou (Honzou Chaloupkou)

Když jsem po očku sledoval výsledky letošního MS, první individuální medaili pro ČR získal Honza Chaloupka (3. místo, tul senioři III. Dan). A hned mi spontánně došlo, že to je další člověk, kterého chci vyzpovídat.
Tady máte výsledek našeho mailování.

1/ Chajdo, v první řadě gratuluji k úspěchu na letošním MS. Bronz ve světové konkurenci, a v pro tebe nové kategorii, je super. Jak to vnímáš ty? Spokojenost, nebo jsi se viděl na stupínku ještě výš?

Děkuji za gratulaci. Jsem strašně rád, že se mi konečně povedlo prolomit smůlu, kterou jsem na MS vždycky měl. Doposud co jsem prohrál, tak to bylo vždy o jednu vlaječku. Ať to bylo Slovinsko, Rusko, Korea nebo letos Bulharsko. Když se stalo, že v této kategorii vypadl Korejec, protože zkazil tul, tak jsem si říkal, že by to finále být mohlo. Zvláště když jsem porazil hodně dobře cvičícího Japonce a s Rusem, jsem letos na ME vyhrál 5-0. Ale i tak jsem měl po chvilce smutku velkou radost.


2/ A s kým jsi teda nakonec vypadl? Je to spíše o rozhodčích, nebo jsi pak třeba na videu viděl nedostatek na kterém, když zapracuješ, tak příště bude finále?

Vypadl jsem v semifinále s Rusem. Jak se člověk postupně blíží k té placce, tak ho to víc a víc svazuje, protože víc a víc chce. To jsem i na sobě cítil o kolo před tím, když jsem šel s klukem z Japonska. Vůbec jsem se nemohl uvolnit a vše jsem dělal strašně křečovitě. Naštěstí to stačilo. V rozhodujícím semifinále jsem se cítil už líp, ale nestačilo to.
Vždy v tulech hraje určitou roli subjektivní pocit. Tomu se rozhodčí nevyhnou. Jen je opravdu vidět, že na rozhodčí z různých zemí nebo světadílů platí něco jiného. Evropští rozhodčí koukají hodně na správnost techniky a správný rytmus, Asiaté zase pro změnu na tvrdost a rychlost provedení. A je pak strašně těžký se sejít alespoň s těmi třemi, které k výhře potřebuješ. Ale i přes to je stále co zlepšovat. Nikdo nemůže mít dokonalou techniku.


3/ Když jsi zmínil Rusy, jaký je tvůj pohled na jejich styl cvičení a jak vidíš naší možnost je porážet? Co v tréninku změnit, dělat jinak?

Tohle je docela ošidná otázka. Podle mě existují i v ruské repre určité individuality, které cvičí opravdu hodně dobře. Zbytek ale opravdu sází jen na „řepu“ a tvrdost. Samotné techniky by u našeho mistra zřejmě moc nepochodily. A co se týče porážení – každého lze porazit. Jen je zde spousta faktorů. Především co se týče rozhodcovského sboru.


4/ Jak dlouho ty vlastně cvičíš a jak ses k tomu dostal?

Já cvičím už od roku 1997. V té době jsme se akorát stěhovali na periferii Českých Budějovic, kam jsem nastupoval i do školy. A jelikož v tomto městě byly široké možnosti, řekli jsme si s taťkou, že něco zkusíme. A tak jsme zašli na jeden trénink TKD a už u toho zůstali.


5/ Máš nějaký vzor nebo člověka (třeba i více), kteří tě v tvojí tkd kariéře nejvýrazněji ovlivnili?

Tak každopádně mě nejvíce ovlivnil právě taťka, který se mi věnoval už od bílého pásku. Určitá zdravá rivalita mezi námi mě hnala k tomu, abych se víc a víc snažil. Přeci jen měl na prvních zkouškách o 2 body víc než já... :-D Dále mě určitě ovlivnil každý trenér, pod kterým jsem trénoval ať v oddíle, stm nebo reprezentaci.


6/ Pro mě jsi cvičebně výjimečný, máš prostě chajdovské provedení tulů - jakousi kombinaci české techniky a ruské vysekanosti. Jaká cesta k tomu vedla, nějaký special trénink, něco, co my ostatní v tulech pokřivení smrtelníci neděláme, nebo jsi tak hezky narostl a můžou za to tedy rodiče (mimochodem také aktivní taekwondisti)? (když si teď čtu rozhovor před zveřejněním, vyznívá tahle otázka jako, že buď má Honza speciální tajný trénink a nebo dar od přírody a nic jiného – tak to jistě není a nemyslel jsem to tak. 16 let intenzivního tréninku na tom bude mít tu nejhlavnější zásluhu – pozn. Martin Svitek)

Na tuto otázku asi jen tak odpovědět nedokážu. Myslím si, že to jak cvičím je hlavně zásluha taťky. Od prvních závodů, kdy jsem vypadl ve druhém kole, jsem chtěl dosáhnout na medaili. A pak dál a dál.
V každé kategorii se vždy našel někdo, kdo mě porazil a já mu to pak chtěl samozřejmě vrátit. Jinak si nemyslím, že bych měl nějaký spešl trenink na tuly, co by ostatní nedělali.


7/ Je to necelý rok, co jste založili nový oddíl Nomo. Co vás k tomu vedlo, jak se vám zatím cvičí?

Ke vzniku nové školy nás prostě zavedly okolnosti, které ke vzniku nových věcí zpravidla vedou a cvičí se nám zatím, řekl bych, docela dobře. Nějakou dobu už fungujeme, a tak jsme se dostali do podvědomí tohoto menšího města. Členská základna se nám pěkně rozšířila na skoro 40 dětí. Tak budeme doufat, že si k nám cestu najde i populace starších a dospělých, jejichž nábor chystáme na podzim letošního roku.


8/ A kdo se na chodu oddílu podílí?

Na chodu oddílu se podílí celá naše rodina, tedy já s taťkou, mamka s Renčou (sestra) a dále ještě dlouholetý cvičenec Láďa Klomfar, který taekwondo dělá už mnoho let. Jen pro zajímavost jeho číslo svazové průkazky je „2104“. To svědčí o všem :-) . Pozn., v neděli 4. 8. 2013 složili spolu s Renčou úspěšně zkoušky na I. Dan . Takže naše trenérská základna nyní čítá 5 černých zkušených pásků. Snažíme se je vést tak, aby to mělo cenu. Hodně se všem věnovat a to takovou formou, aby je to i bavilo.


9/ A proč vlastně Nomo? Má to nějaký hlubší význam nebo je to jen hezké slovo?

Význam Nomo chagi je vlastně překonání určité vzdálenosti spojené s technikou TKD. A přesně tak se snažíme prosazovat tento sport. Snažíme se překonat vzdálenosti, které jsou v podvědomí lidí o tomto bojovém umění, přiblížit ho co nejvíce lidem nezávisle na věku.


10/ Zpátky k tobě, Honzo. Jaké máš teď plány do budoucna, jsou ještě nějaké sportovní cíle, za kterými půjdeš? Kde s v taekwondu vidíš za pět let?

Člověk si musí stále dávat nějaké cíle, protože by mu za chvilku chyběla motivace. Rád bych se podíval do světového finále, ale k tomu je ještě dlouhá doba a kdo ví, co bude za dva roky, natož za pět let. Ale chtěl bych se dále věnovat trénování. Byl bych strašně rád, kdyby se povedlo dostat někoho z našeho oddílu i do reprezentace. K tomu je ještě ale hodně dlouhá cesta.


11/ Jak dneska vypadá tvůj trénink? Nadřeš toho většinu na soustředěních repre, nebo je to jinak?

Snažím se cvičit si i sám, kolikrát po tréninku dětí nebo během rozcvičky. Ale už to není to, co to bývalo. A je pravda, že člověk toho stejně nejvíc nacvičí během reprezentačních soustředění. Ať se jedná o tým nebo jednotlivce. Tam je na to spousta času, prostoru i fundovaných lidí, kteří mi s technikou pomáhají. A za to jim moc děkuju.


12/ Jsou tuly to, co tě na taekwondu baví nejvíc, a nebo to je prostě náhoda, že jsi v nich úspěšný a pravidelně nominovaný na ME a MS?

Na TKD mě nejvíce baví ta rozmanitost. Že to není jen to nebo to. Prostě všechno od tulů až po přerážení a především sebeobranu. Asi se nedá říct, že by mě tuly bavily nejvíc. Ale když to tak člověk vezme, tak od prvních závodů chceš prostě vyhrávat. A několik let můžeš soutěžit jen v sestavách. Takže jsem se snažil to už od žlutého pásku cvičit tak, abych vyhrával. Postupně se k tomu přidávaly další disciplíny.


13/ A je naopak něco, co tě z tkd vážně nebaví?

Tak to se asi úplně říct nedá. Občas jsou chvilky, kdy tě nebaví opravdu nic a pak zase, kdy tě baví všechno. Takže nějakým způsobem to globalizovat, to asi moc nejde.


Honzo, díky za rozhovor a přeju, ať se daří nejen v oddíle a závodění.

Já ti také moc děkuju.




Pár informací o Honzovi Chaloupkovi, nejen pro zvídavé fanynky:
Jméno: Jan Chaloupka
Věk: stále ještě 25
Výška: něco kolem 174 cm
Váha: 63 kg
Povolání: věčný student + brigáda v rodinné firmě v oblasti obchodu
Škola: Jihočeská univerzita v ČB – obor Obchodní podnikání
Záliby: snad téměř všechen sport (brusle, kolo, lyže, volejbal,...), cestování
Mezinárodní úspěchy:
7x 1. místo ME (2004, 2006, 2007, 2009, 2010, 2011, 2013)
1x 2. místo ME (2005)
1x 3. místo ME (2008)
1x 3. místo MS (2013)

Další fotky: v kartě závodníka ZDE