23.6.2017 / Soustředění Taekwon-Do Pardubice1 komentář

Po roce na pardubickém soustředění a óda na Šnáblíka

Po roce jsem na pozvání mého dobrého kamaráda, Radka Koláře (vedoucí Pardubického tkd, V. Dan), vyrazil na jejich letní soustředění. Tentokrát jsem vyrazil i s rodinou (protože je tam blaze všem) a po několikáté jel i jeden z nejzkušenějších Sonkaláků - Pavel Šnábl, III. Dan.
Počasí tentokrát nepřálo, byla zima, občas pršelo, takže místo mých oblíbených zahradních tréninků jsme vytírali podlahu v tělocvičně. Ale nezdolní taekwondisté si i to užijí, protože sobotní oheň hřál o to příjemněji a nedělní zlepšující se počasí pak bylo za odměnu a ne o úpal.

Radek chtěl původně zaměřit soustředění na bandae dolyo chagi, ale pak změnil názor a celé tři dny prolínalo téma podmetů. Obě verze suroh chagi a hod zepředu, který je možná také suroh chagi a já to jen v Encyklopedii nestihl najít. Pro některé pohyb prováděný poprvé v životě, pro většinu pohyb prováděný jen velmi zřídka. Bylo vidět, jak se desítkami a ve finále stovkami opakování tělo i mozek přizpůsobují a pak to i v matsogi celkem šlo. No ještě pár let zkoušení a bude to automatické jako apjoomok do úsměvu.

Na soustředění mě zaujaly 2 věci. Pardubičtí (nejen! - cvičí také v Chrudimi a Lanškrouně) taekwondisté jsou dobří. To je jasné, protože mají dobré učitele, ale jsou jinak dobří, než Sonkaláci. Hned první trénink mě zaujalo, jak dobře a dravě kopou na lapy. I nízké pásky i složité kopy. Jakoby o tom míň přemýšleli v tom dobrém slova smyslu a víc to "narvali". Na druhou stranu v tulech a krokových soubojích jdou často vidět chyby, které jsou u nás vzácnější. Přivádí mě to k nedávné, na webu publikované, úvaze Ondry Vrábela. Máme většinou jen 2 tréninky za týden a ikdyž na ně chodíme poctivě, tak nejde stihnout všechno. Proto ten rozdíl mezi námi a mezi pardubickými. A ten kdo nechodí pravidelně, ten se ochuzuje i o tu trochu vytrženou část Taekwonda, kterou ve vašem domáckém dojangu, váš přímý učitel nebo učitelé stihne učit a nebo považuje za stěžejní.

Druhá věc je Pavel Šnábl. Kdysi dávno jsem si ho moc nevšímal, nebyl moc výrazný cvičením, žádný extra talent, cvičil poctivě, ale ne extrémně, jak to někteří mlaďasové dělají. Jenže on vydržel a teď už cvičí přes 15 let. A pořád se zlepšuje. Načerpal zkušenosti ve Skotsku, Německu, samozřejmě i v Pardubicích :o) Dřív pro mě byl odpočinkový soupeř na zmlácení a vydýchání, teď se s ním peru nerad, protože když jsem lenoch, tak mě mlátí a já nemám rád, když mě bije někdo lehčí. Na stojan extrémní závodní výšky neskočí, ale náročné speciály dá krásné. Yopchagi kope pravidelně na 5 desek a to je teď myslím v oddíle jediný. Prostě, když bych měl v oddíle jmenovat 5 lidí, kteří jsou podle mě vážne TaekwonDOisti, tedy na celoživotní cestě dlážděné bojovým uměním, tak bude jistě jeden z těch, které budu jmenovat. A po Tomášovi Vodičkovi je dalším, kdo si bude otvírat svoji tělocvičnu. Bude to blízko Hloubětína a pomáhat mu bude další z našich letitých žáků - Lukáš Veverka.


Takže, jestli chcete načerpat nové inspirace, pojeďte příští rok taky. Jestli ještě necvičíte a chcete a Hloubětín je pro vás dobré místo, tak snad v září můžete být mezi první generací žáků Pavla Šnábla a Lukáše Veverky. Doporučuji :o)

Martin Svitek, IV. Dan, Sonkal Praha