22.7.2012 / Seminář Okinawského karate8 komentářů

Okinawská inspirace

Jsem zarytě věrný taekwondu, ale pro dobré taekwondo musí být pestrý přehled. A tak jsem se přihlásil na otevřený seminář Oki
nawského karate (http://www.bujutsukan.cz/2012/05/mezinarodni-seminar-okinawskeho-karate/), ať pochytím něco zajímavého. Přece jen Gen. Choi taekwondo vytvořil na základě svých zkušeností právě s karate (ačkoliv stylem Shotokan) a Taekkyon, takže vlastně úplný nevěrník taky nejsem. V popisu semináře bylo, že je otevřen i pro ostaní styly, takže jsem čekal 30 karatistů a 15 lidí v teplákách, po přihlášení mi i přišlo podobné info, že Okinawáků je tolik a tolik a z ostatních stylů přijde asi 20 lidí. Zřejmě mi mozek fungoval na polovic, protože mi až v sobotu došlo, že ostatní styly jsou přece třeba taky karatisti. A tak jsem vešel do tělocvičny, kde bylo asi 40 lidí v kimonech a já v toboku. No, ale co, kdo se bojí, nesmí do lesa.
Nebudu to prodlužovat (kdo to má pak překládat) a napíšu v bodech, co mě zaujalo nejvíc a můžete se podívat na pár fotek a videí.

1. velmi akční a příjemně náročná rozvička, tedy potvrzení toho, co se snažím většinou učit a mám podloženo z více zdrojů. Před tréninkem žádné dlouhé výdrže v pasivním protahování na zemi, většinou dynamické cviky, v sestavách, s velmi silným specifickým dýcháním (snad trochu podobnému jógínskému udžají, kdo by znal) . Prostě je vám hned teplo. A na konci 3 krásné verze „kliků“ – kdo má tu smůlu, že pode mnou občas cvičí, tak si je určitě užije :o)

2. Velmi velký důraz se kladl na držení těla. Část jejich posilování a jediná kata, kterou jsme na semináři cvičili – Sanchin, se na toto zaměřují. Právě to, že jsem si velmi neuměle mohl opsat a zacvičit katu Sanchin a měl to štěstí, že do mě párkrát bouchli a srovnali mě, byla pro mě jedna z nejpodnětnějších částí semináře. Pro ty, co mají zájem se můžou podívat na to, jak kata vypadá v provedení Morio Higaonny, jednoho z nejznámějších představitelů tradičního karate (http://www.youtube.com/watch?v=kybxNOlnl20). Kdyby to někomu přišlo snadné, tak není a kdyby někomu ten dech přišel legrační, tak ať si vzpomene na náš a mimochodem, fakt je to hrozná dřina, nebýt tvrdohlavý, v půlce první katy bych to vzdal. V odkazu na začátku článku se můžete podívat na to, kdo seminář vedl, Kató Tomojuki sensei a právě sensei Higaonna jsou jedinými žáky Mijagi Aniči, ale na to už se proklikáte na webu, budete-li se chtít něco víc dozvědět, je psán do karate mnohem zasvěcenějším člověkem, než jsem já. Asistovalo mu 8 asistentů s 3. až 8. Dany a všichni cvičili, všichni se hýbali velmi pěkně a vypadali nebezpečně a většině bylo kolem těch 50 let.

3. Tradiční posilovací nástroje jsou kapitola sama pro sebe, bohužel na tréninku zaměřenému právě na toto jsem nebyl, protože se vdávala jedna víla a já to chtěl vidět. Postavy většiny tradičních karatistů v prvních řadách, ale naznačovala, že vážně dost posilují a to ne pro oteklé svaly, ale pro funkční sílu. I tahle část se mi moc líbila a byla inspirativní.

4. Z Kató senseie vyzařovala taková ta nebezpečná klidná a kompaktní síla jako třeba z našeho velmistra Rhee Ki Ha. Krom toho, že i ve svých 61 letech se hýbal vážně krásně, tak si pamatuju hlavně tyto 3 věty. „Na rozdíl od sportu v bojovém umění se nechodí do důchodu, takže cvičte tvrdě, ale moudře tak, abyste mohli cvičit celý život.“ „Technické stupně jsou až to poslední, hlavní je bojové umění, číslo Danu vedlejší.“ „Kromě bojové části má karate i tu nebojovou a tu musíme tříbit pro denní život.“ (Poslední citát si přeberte jak chcete, ale platí rozhodně i pro taekwondo).

Koukněte na pár fotek ze závěrečné exhibice a koho by to zajímalo, tak víc třeba na živo.

Svíťa (Martin Svitek, III. Dan)