3.8.2019 / 25. juniorské, 34. seniorské, 11. veteránské a 9. žákovské Mistrovství Evropy

Evropský návrat do Rimini

Taekwon-Do akce se naposledy v italském přímořském letovisku Rimini konala naposledy v roce 2001. Tenkrát se jednalo o seniorské Mistrovství světa. Pro letošní rok italští organizátoři vyměnili osvědčenou lokalitu Andrie na jihu Itálie právě za Rimini. Toto město je v sezóně vskutku včelím úlem plážové turistiky. Bohužel na začátku dubna se celá oblast na sezónu teprve zvolna připravuje. Takže taekwondistické výpravy ve spícím městě působily jako lehce rušivý element.

Proti světovému šampionátu před 18 lety byla sonkalácká výprava značně početnější - juniorka Karolína Chmelíková, junior Jan Veškrna, seniorky Jana Kovářová a Tereza Štekerová, senior Jiří Novák a veterán Jiří Faltin. Ti prvně dva jmenovaní před 18 lety ještě ani nebyli na světě :-) A ti ostatní nevěděli co taekwondo je :-) Jen moje role v modročerném obleku je stejná, tedy vlastně zkušenější :-D

Bohužel vnímám velmi negativně jak naše šampionáty stále bobtnají a ztrácejí šmrnc krátké a velmi nabité, intenzivní akce. V tomto roce na všechny čekalo pět soutěžních dnů a bohužel přes veškerou digitalizaci, kterou soutěže prošly, je to i tak na hraně zvládnutelnosti. I jednotlivé soutěžní dny jsou dlouhé a únavné. Nejen pro rozhodčí, kteří mají být po celou dobu ostražití a 100% koncentrovaní, ale také pro samotné soutěžící. Přeci jen být 5 dnů zavřený v hale a pak rychle zmobilizovat síly na svůj výkon je neskutečně náročné.

Je jasné, že taekwondo soutěže budou vždy masovou záležitostí, ale není na čase jim vrátit punc kvality a jednoduchosti? Poslední změny v soutěžních pravidlech mi přijdou, že jdou zcela opačným způsobem. Soutěžní pravidla, a jejich aplikace, jsou velmi složitá pro samotné rozhodčí, závodníky a kouče. A co teprve pro laiky? Na stručné vysvětlení potřebujete několik hodin a hodně pochopení z druhé strany. Při rozdělení mezinárodní federace ITF jsem očekával a obával se, že k divokým změnám dojde především na druhé straně, jenže se stal pravý opak. Jejich změny mají smysl a především zavedení předcházela širší diskuse a hlavně testovaní v praxi. Naproti tomu naše změny jsou opakovaně překotné a především nedomyšlené. Nestačí vymyslet a do pravidel napsat A, ale je potřeba vymyslet i další písmena a promyslet důsledky (právě třeba natahování délky soutěže). Ale dosti reptání nad věcmi, které těžko malé kolečko v obrovském stroji může změnit. Bohužel výčet věcí, které bychom měly změnit by byl dlouhý a není to účelem tohoto článku.

Jak to celé Mistrovství dopadlo? Českým a také sonkaláckým barvám se dařilo o čemž se můžete přesvědčit ve sekci úspěchy a výsledkově nikdo nevyšel na prázdno. České výsledky v celkovém hodnocení podrželi především veteráni, kde máme stále vysokou kvalitu. A rozhodně nás podržela tradičně silná česká disciplína - speciální techniky!!!

Rozhodně to nebylo špatné Mistrovství, byť sem přesvědčen, že evropské a světové šampionáty se za těch 18 let hodně posunuli. A to by mělo znamenat, že se soutěž uskuteční v důstojnějším prostředí s více komfortním zázemím než bylo právě v Rimini. Na konci dubna 2020 bude evropský šampionát hostit Praha a budu velmi rád když tu pomyslnou laťku úrovně pozvedne znatelně výše! A do Rimini příště raději pojedu omrknout Giro di Itália, které zde mělo časovku měsíc po naší akci :-)