12.11.2012 / Mistrovství České republiky žáků, juniorů, seniorů a veteránů5 komentářůCesta k poháru za 2. nejúspěšnější školu na MČR 2012
Vážení návštěvníci našich webových stránek, pokud tento článek čtete proto, abyste se dověděli medailová umístění našich závodníků, musím vás zklamat. Nechce se mi psát telefonní seznam, zaprvé stejně nevím, kdo co vyhrál a zadruhé to asi nikoho nebaví. Rozhodl jsem se tedy napsat tento článek jako můj pohled na letošní republikový šampionát.
Většina našich závodníků se společně s trenéry vydala do Nymburku v pátek odpoledne kvůli registraci. Já i někteří další rozhodčí ze Sonkalu jsme měli nějakou dezinformaci, že v pátek večer má ještě proběhnout soutěž veteránů. Proto jsem se na páteční večer celkem těšil, neboť bych rozhodoval třeba 2 hodiny a bavilo by mě to. Zato představa toho, jak celou sobotu strávím sezením u ringu, mě děsila. Páteční soutěž veteránů nakonec neproběhla, ale místo ní jsem já a další vybraní jedinci dostali za úkol něco mnohem lepšího, a to instalování nového bodovacího systému do tabletů a notebooků. Když jsme práci asi v 9 hodin dokončili, neviděli jsme jinou možnost než jít do baru na zasloužené pivko. V baru nás přivítala veselá atmosféra harmonikáře z Velešína, ke kterému se zpěvem přidávali nejen členové třeboňského oddílu. Po pokecu s kamarády jsme se všichni dříve či později odebrali do postele.
Brzký sobotní budíček nemohl být příjemný snad nikomu, zvláště některým vysokoškolákům zvyklým spát do oběda. Ale co naplat, vstát jsme museli, nasnídali se a po poradě rozhodčích začala soutěž žáků a juniorů. Práce rozhodčího není jednoduchá, po několika hodinách už mi výkony závodníků začaly splývat a při otázce našich juniorů, co zacvičili špatně, už jsem si ani nevybavil, že jsem je rozhodoval. Je jasné, že denní události, jako je oběd, pak každý uvítá. Během odpoledního bloku, kdy probíhalo především matsogi, se občas mezi nezajímavými zápasy žákyň a juniorek B občas objevil zápas nadprůměrných závodnic a také jeden vtipný zápas dvojčat z Hosin Soolu, které během zápasu několikrát vybuchly smíchy. Když závody skončily, celkem jsem si ulevil a sprcha po takto náročném dni byla víc než příjemná. Několik z nás se opět večer sešlo v baru, odkud jsme kvůli únavě odešli po desáté hodině. Cestou jsme s Michalem vyslechli ironickou poznámku skupinky závodníků, že už jsme o čtvrt hodiny přetáhli večerku. Před spaním jsme na pokoji ještě pořešili věci jako proč Poláci jezdí nakupovat do Prahy a Češi do Polska – kdyby Češi z řetězce vynechali Poláky a jezdili nakupovat do Prahy, tak by je to vyšlo líp…
V neděli jsme si oproti sobotě o půl hodiny přispali, pak klasika - snídaně, nástup oddílů. V soutěži jednotlivců se mi nezadařilo, ale náladu jsem si spravil jako člen seniorského týmu. V team tulech jsme dosáhli na zlatou medaili, částečně naším výkonem, protože jsme nechybovali, ale také s trochou štěstí, když Brňáci nemohli nastoupit v plné síle a cvičili s náhradníkem. Druzí soupeři zas neměli choreografii, takže i oproti nim jsme měli značnou převahu a tak se nám čas strávený přípravou vyplatil. Vrcholem soutěže pro mě bylo matsogi týmů. Zde jsme myslím všichni, posílení týmovým duchem, podali své nejlepší výkony. Prvního soupeře jsme suverénně porazili 6:0 na body a ve finále ve vyrovnaném souboji s Brnem, za hlasité podpory diváků obou oddílů, jsme vyhráli 7:5 na body. Mezi zápasy v matsogi nám ještě naši skokani Ondra a Tomáš zajistili 2. místo ve speciálních technikách. Zbývalo ještě zlámat pár desek ve wiroku, kde se nám asi kvůli únavě už moc nedařilo, ale i tak jsme se rozbouchávali o třetí místo a vyhráli. Na stupni vítězů jsme si poté postupně prošli od 3. místa až k 1. a čtyři týmové medaile pro mě byly nejlepší odměnou za dřinu na trénincích.
Chtěl bych poděkovat našim trenérům, kteří se snaží naše dovednosti zlepšovat na každém tréninku. Doufám, že se jim naše výkony na závodech líbily a že pohár pro 2. nejúspěšnější školu je pro ně pochvalou za jejich občas i marné úsilí.