13.4.2005 / 11. juniorské a 20. seniorské Mistrovství Evropy

22 fotografií z Irska a reportáž jedné Trubičky

Nazdar bazar Sonkaláci,
Se mnou přichází nejen zákon a pořádek, ale i článek z ME v Dublinu (7.4.-11.4.05). Tentokráte jsme letěli a já zvyklá na BUS ( např.do Bulharska 20 hod. apod.) jsem zaregistrovala jen dobré jídlo (oproti hladovkářům) a už jsme přistávali (odlepení v 10:10 – přistání ve 13:50)
eys/mdr.gif" border=0>.

Po příletu jsme nasedli do autobusu,ve kterém si ti nejšťastnější při každé cestě sedli, ti méně šťastní stáli a ty pomalí zkoušeli viset. Ke koloritu cesty patřily i zavazadla uložená na cizích hlavách.

Hotel – špiiiiiiička (na doporučení Tigera Woodse), v okolí kam se člověk podíval viděl pouze golfové pláně (škoda, že jsem doma nechala golfové hole, mohla jsem si procvičit švih) a také dva vrtulníky. Těmi létali jen ti chudší, ty bohatší se radši svezli hotelovým RR a pak speciální hosté (asi vyznávající recesi) dostali bus (viz. popis výše). První dojem z jídla nebyl ohromující (až na ty stříbrné příbory),ale po pár dnech se to zlepšilo a žádný průjem se nedostavil .

Máme tu druhý a už závodnický den. Hned na začátek jsme museli dát ve sportovní hale (byla výborná, ale poměrně malá, jsou tu asi zvyklí na malé Iry) o sobě vědět a tak jsme si zazpívali lidový Vysoký jalovec. A hned každý věděl – no jo, Češi už jsou tady .

A je tu třetí den.Teď teprve začíná pořádný rambajs. Matsogi se dostavilo a začínají se vyskytovat první ztráty hlasu (u fandících) a zubů (u bojujících) – podařilo se mi hned v prvním kole narazit na ukrajinskou mlátičku, ale ukázala jsem jí, zač je v Čechách perník, ve skandování jsme ale mistři světa - nás nikdo neporazí . …a vyschlo nám v krku (Irsko je opravdu hodně drahé, což jsme si hlavně uvědomili, když jsme si za své museli kupovat pití). Odpoledne začal zahajovací ceremoniál. Nastoupili dudáci a bubeníci, prostě krásná irská hudba,( já jí prostě miluju, to mám po mamince), do které po chvilce začali stepovat origoš irské tanečnice. Byla to tak špičková atmosféra, až běhal mráz po zádech….

Čtvrtý den přijel Wirok a dojíždělo matsogi. Náš oddíl zastupovaly Lucie Kolmanová - 3 zlaté, 1 stříbrná a 1 bronzová, a moje maličkost 3 zlaté a 1 bronzová. Celkově jsme skončili druzí za Rusama .Třetí byli Řekové.

Závody skončily a je tu oslava, nebo-li párty, na které se Češi také neztratí. Každý rok se do repre dělají takzvané přijímačky (každý je dělá jen jednou), kdy člověk musí splnit pět úkolů, které nadělují starší reproši.Letos se muselo na párty tancovat v koupací čepici a suspenzoru. O zábavu se vždy postaráme .Hrála nám tam živá kapela a Skotové(všimli jste si dobře?!!!) nás sponzorovali nejen v coca-colách. Takže zakončení bylo super .

Už je před námi pouze odlet, který jak jinak skončil dobře, a pak už jenom přivítání nadšených rodičů .Jo, a ještě vám musím prozradit něco o pilotovi zpátečního letadla – letíme a najednou se ozve: „ Vážení cestující, v 15:45 dosedneme na letišti v Praze.“ Tak jsme se po sobě jen tak koukly – to určitě. Vždyť u nás mají zpoždění i tramvaje. Letíme, přistáváme a ejhle – na hodinkách je 15:45. Nekecal. Tak to už stálo za potlesk a konstatování: „ Je to mazák“. Tímto se s vámi loučím, přeji šťastný let životem a při dalším článku ahoj LTD.